Samota a ohrožení chudobou

Naštěstí bydlím ve svém, nemusím platit nájem a taky vodu, život v nájemním bytě bych neutáhla. Ale říkám si, kdybych se ocitla opravdu ve finanční tísni, nejspíš bych šla na brigádu nebo hledala nějaké zaměstnání, nemusel by ten příjem být nějak vysoký, už pět tisíc k důchodu by mi bohatě stačilo na příjemnější život.

Svatá pravda je, že i když si to nepřipouštíme, ovlivňuje nás život našich rodičů. Spořivost dobrých hospodářů.

K chudobě nejvíce přispívá nájemné - alespoň v Praze. Kdo už nemůže při důchodu pracovat, nebo si nemohl našetřit nějakou významnější sumu, nebo nemá příjem z majetku vráceného v restituci, je na tom špatně. Týká se to jedné mé známé - věk 78, která žila celý život sama, nemá sourozence ani děti (bohužel to tak vyšlo) a nedostala hypotéku, když se prodávali levně státní byt, tak musí platit činži za malý byt (1+1 43 m čtver.) a průměrný důchod na to nestačí (náklady na bydlení měsíčně činže 8,5 tisíce Kč + 3 tisíce Kč na elektřinu a vytápění) tak dostává sociální dávky na bydlení, aby měl na jídlo. Celý život pracovala jako účetní a v důchodu na částečný úvazek pracovala ještě asi do 70 let. Já to mám dobré, bydlím ve svém bytě, i když jsem sama, dá se to zvládnout.

Omlouvám se, že jsem nečetl všechny vaše komentáře, chci jen upozornit, že nejdůlež. informací o živ. úrovni je, kolik už člověk má (co si pořádil a zůstalo mu) a pak halvně, kolik si mohl koupit různého zboží za svou výplatu (která byla v korunách samozřejmě mnohonásobně menší než dnes). A ukazuje se, že dnes si můžeme za průměrnou mzdu i prům. důchod koupit mnohem víc zboží, i piva, i chleba atd. než tehdy. Jeden z problémů však je, zda právě vaše mzda nebo důchod je ten průměrný. Protože tehdy jste mohli mít nadpůrměrný a dnes máte podprůměrný. A průměrná mzda nebo důchod nikdy není "uprostřed", je posunutý směrem nahoru, protože se zvětšilo rozpětí mezi nejnižšími a nejvyššími důchody a platy. Ale většina z nás to má pochopitelně tak, že bez ohledu na o něco nižší nebo naopak vyšší příjem než je průměr si tak jako tak může koupit víc. Jen prostě tehdy nebylo tolik zboží, kupovali jsme méně a dokonce některé zboží vůbec nebylo - například mobily. Takže i do nových aktivit plyne víc peněz než když vůbec neexistovaly, to je jasné. A do té živ. úrovně bych nepočítal jen příjem nebo kolik mám majetku. Je to hodnota všech možností, které mám. Jestlina to mám peníze a mohu jezdit na Západ nebo do Egypta (dřív jsme nesměli), tak mám živ. úroveň o to taky vyšší. Takže si můžeme do živ. úrovně připočítat více televizních programů nebo lepší vlaky atd., podle toho, co kdo používá.

Posílala jsem dotaz na výši hranice chudoby v ČR. Odpověděli mi z Odboru strategie a plánování MPSV: Hranice chudoby se neplánuje. Je to statistický údaj, vypočítaný z úrovně předchozího roku a bývá sdělen vždy v dubnu současného roku. Takže: Hranice chudoby r.2015 ...Kč 10 220,- (Údaj za r. 2016 bude tedy znám v dubnu 2017). Už jsem si připravila takovou soukr. tabulku, k ní si doplním svůj důchod a uvidím, zda se k té hranici "stihnu" aspoň přiblížit ?

Taky s troškou do mlýna .Libore,zmínil ses.že oběd se tehdy vešel do 100kč. No,to si myslím,že asi bylo méně!!!Vzhledem k platu!!! Důchody i platy byly hodně menší a já se skláním před všemi,kteří dokázali žít,přežít a ještě ušetřit. Babička dostávala 100kč a pak nám bylo sděleno,že děti mají ALIMENTAČNÍ povinnosti!! . Dnes u nás dostanu menýčko i za 60 kč (výhoda pro seniory). Je to levnější ,než obědy sociálních služeb. Ale chodit denně do restaurace???To každý nemusí či ani nedokáže. Je u nás ale spousta lidí,kteří si chodí pro oběd s jídlonosičem,mají to levnější a zůstane i k večeři. Já šla do důchodu zcela nečekaně---vinou úrazu.Asi by se mi.---vlastně nám (mám manžela a jsem tomu velice ráda) nežilo dobře,kdybychom byli jiná generace.Ale ta NAŠE_celý život musela žít a šetřit.A šetřit se naučila A tím se naučila vlastně všemu.Nebo nemám pravdu??? Myslím,že jsme se naučili hospodařit,takže i s tím málem,které jako podprůměrní důchodci máme,musíme být spokojeni:::

Protože stále pracuji a současně pobírám důchod jsem spokojená. Děti nepodporuji protože jsou samostatné. Plním si svoje sny o cestování a jsem se životem seniorky spokojená. Mám skvělého partnera který také jako senior pracuje a tak v podstatě nám nic nechybí. Hlavně aby zdraví sloužilo a byl mír ve světě. Považuji seniorský věk za ten nejlepší čas.

Byla jsem naučena již z domova žít poměrně skromně a zůstalo mi to dodnes. Dnes se občas žije nad poměry, t.zn. že staří rodiče bez ohledu na své příjmy pořád chtějí podporovat děti a vnuky a ti to berou jako samozřejmost a bývají vesměs velmi sobečtí. Pomáhat ano, ale s rozumem, myslet více na sebe a nebát se to dát najevo svým potomkům.

Bohužel tohle je vidět u mnoha mladých - moje dcery nikdy nenapadlo,že by mi nepřispěly,když jsem brala děti na výlety nebo na dovolené.Loni jsem měla vnuka celé dva měsíce prázdnin a MUSELA jsem zapisovat,co jsem mu koupila.I on měl přikázáno zápisy kontrolovat :)

Velmi často prohlubují chudobu, zvláště osamělých seniorek, vlastní děti. Považují za samozřejmé, že se musí babička postarat o vnuky i několikrát za měsíc a na jejich výživu nepřispějí ani korunou. Moje kamarádka platí za byt a poplatky 8000 a za léky často i 2000. Zbude jí asi 3000 na další útratu!!! Dcera se pouze zajímá, zda je matka schopná postarat se o vnoučata. Jinak jí těžce nemocná máma nezajímá. Již několik let kamarádce radím, aby se vzepřela a řekla, že nemá na jídlo ani pro sebe a dcera musí tedy alespoň stravování vnuků uhradit. Prý tento postup nepřipadá v úvahu, dcera by se děsně urazila. Toto není ojedinělý případ. Smutný závěr života!!