Ilustrační foto: pixabay.com

Jen jako… (Povídka)

4. 1. 2017

Můj příběh reklama

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 4.1.2017 15:35

Je to moc dobře posbíráno ze všech "koutů" a trefně sestaveno dohromady. Chtělo by se mi toho napsat víc, ale to by bylo na samostatný článek a na ten teď nemám čas a soustředěné myšlenky. A tak jen připomenu výrok z povídky Š a G, kterak kantor jel se studenty do pražské ZOO, chtěl pro třídu slevu, u pokladny lišácky pravil Nechci slevu zadarmo, a šoupl jim tam stovku. Ne, sleva opravdu není zadarmo a reklama také ne.

Jana Šenbergerová 4.1.2017 15:23

Čepelko, Čepelko, bylo to vážně ostré. Smála jsem se tak, až mě rozbolela hlava i břicho, jen doufám, že nebudu postižena i katarem. Doufám, že jsem na tomto obšírném článku nevyplýtvala veškerý příděl smíchu na tento měsíc. Nejhorší na tom je, že si teď připadám jako blázen, který se směje něčemu, co ve skutečnosti vůbec k smíchu není. Obrázek na konci raději ani nekomentuji ... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá