Vánoce za našeho mládí

Ano, vánoce mého dětství - to byly obyčejné teplé vesnické pokoje - celá rodina u rozžatého chudobného stromečku a kolem my děti zpívající společně koledy. Dárky velice skromné - moje první knížka pod stromečkem byla Odvážná školačka - to byl pro mne ten nejlepší dárek.* A závěr dne - společná cesta prošlapanými sněhovými závějemi na slavnostní půlnoční, na kterou už předem zvali hudebníci v každé části obce slavným vytrubováním*

Vzpomínka plná citu, nádherné. Ano tak podobné byly i svátky u nás, plny očekávání, sáňkovani, vánočního cukroví, hledání skromných dárků. Tehdy se dělaly na vánoce klobásy takové silne a my jsme se mohli ujist s bráškou. To dítě je pořád ve mě, těším se na vánoce, na jejich kouzlo a i to shánění dárků pro milé. Tak šťastné a veselé všem !

Já si nemyslím, že jsem prožívala v dětství smutné Vánoce. Naopak, byly vždy krásné a veselé. Dárků nebylo tolik jako dnes a nebyly tak honosné, ale splnily svůj účel. Moc si vzpomínám na vánoční dárek , když mi bylo 14 let -byly to vysněné bílé krasobruslařské boty. Užila jsem je dostatečně, ještě v dospělosti mi "byly". Na zamrzlém rybníku jsem s nimi slavila úspěchy i u kluků.

Smutné, ale krásně napsané, souhlasím s tím, že nejkrásnější vánoce byly, když jsme ještě byly dětmi a věřili na Ježíška. Pak už to nebylo ono. I když v každém věku mají vánoce své kouzlo, ať si říká kdo chce co chce.

Milé vzpomínání, nám, pamětníkům a pamětnicím blízké a známé. Děkuji. Tyto svátky člověk víc vzpomíná na ty, kteří už ke stromečku nepřijdou. Když byl člověk dítě, divil se, proč je maminka tak uběhaná a unavená. Stačilo vyrůst, vdát se a pořídit si dvě děti. A hned jsem se divit přestala. A dnes, kdy umím být sama, si tu vánoční atmosféru zase umím v klidu, beze spěchu, vychutnat a užít. Jen mi připadá, že ty svátky chodí čím dál rychleji....

ach, taky jsem žila v dobách, kdy dárky byly praktické a salát se dělal 23. aby se uležel...a první lyže a druhý den na stráni za barákem... a taky jsem tam byla znovu před 2 lety a stojí tam kolonie nových domů-a to jsme bydleli na samotě u lesa...a sněhu bývalo tolik, že mi ráno -než odešel do práce, táta musel aspoň na lopatu šíře prohodit cestičku, abych mohla jít do školy, která byla 3km daleko.Ale vzpomínám na tu dobu ráda, protože mi to vůbec nepřišlo divný, žili tak všichni. Stromeček skromný, čokoláda se vyráběla doma a balila do barevných staniolů, ale byla tam máma, táta, brácha...a nikdo z nich už tady není.

Jsem tzv. "Zápotockého dítě" vánoce v době Antonína Zápotockého a Antonína Novotného byly v duchu socialismu a Chruščovovskobrežněvovské praxe,malé nabídky v obchodech a velkého kutilství v domácnostech. Myslím si, že KAŽDÝ z nás si na SVÉ dětské vánoce rád vzpomene. Rodiče ani příbuzenstvo nebyli straníci ani v organizacích NF . Vánoční těšení bylo možná i trochu vřelejší než dnes a to už od návštěvy Mikuláše a čerta. Bydleli jsme v pražské čtvrti Praha Východ dnes Praha 8. Měly jsme výhodu v tom, že se ještě v té době jednalo o příměstskou obec. Maminka samozřejmně pekla vánoční cukroví i domácí bramborový salát. Ne tak jako se to dnes stává pravidlem, že se podporuje pekařství a cukrářství profesionálů, bylo to tehdy takové domácnější protože jsme se na tomto podílely všichni. Samozřejmně tehdy nebyly media taková jako dnes tv jen černobílá se Štěpánkou Haničincovou a Pavlínou Filipovskou s Kutáskem a Kutilkou a čertíkem Bertíkem. Ale také s neodmyslitelnými sobotními rozhlasovými hrami a nedělními pohádkami. Se Štěpánkou jsem se setkal ještě při natáčení televizního dětského pořadu -Hledáme písničky pro děti - kde vystupovali i pozdější populární zpěváci. každá doba a každé období má své pro a proti. Platy tehdejší doby nebyly jako dnes - byla ale výhoda v tom, že v ústavě ČSSR bylo zakotveno právo na práci , aby se asi režim vyhnul nezaměstnanosti třicátých let světové hospodářské krize. Naši rodiče - byli jsme tři sourozenci - dokázali finančně hospodařit podle hesla bez peněz do ...... nelez, a odlož si na dobu až potom. Pamatuji si i to, že ostudou člověka bylo když se rozvedl a nebo byl nevěrným rodině at se to týkalo muže nebo ženy. Bylo to asi způsobeno vírou která zde byla zakořeněna do roku 1945 a po roce 1948 zakazována. ŽÁDNÁ politická strana a ideologie toto umění rodinu nedokáže nahradit a přesvědčit. Je zajímavé, že světová hospodářská krize byla prověrkou způsobilosti k člověčímu přežití nejen dělnické třídy ale i střední vyšší vzdělanostní a vysoké řídící třídy. Krásně ten rozdíl byl vidět ve filmu Všichni dobří rodáci (trezorovém) ale i Škole otců.

Krásná vzpomínka. Taky mi ukápla slzička. Jo, kdeže loňské sněhy jsou....

Vánoce bývaly krásné, když jsme byli ještě dětmi. kde zůstalo to kouzlo? Ale poznámka - kniha Patnáctiletý kapitán je verneovka.

Libuško, děkuji vám za hezké vzpomínky. Mnoho mám podobných. Ponožky, knížka, malá manikůra nebo třeba ručníky a utěrky do výbavy. Radost byla ze všeho, protože jsme žili jinak. I tu přípravu vánočního bramborového salátu máme společnou. Byla jsem nejmladší ze 3 holek, ale studená kuchyně byla mojí doménou. O rok starší sestra byla dokonalá přes úklid, ta nám právě pohodu dost kazila. Přesto, jsou to krásné vzpomínky.