Zážitek roku: Lepidlo
FOTO: autorka

Zážitek roku: Lepidlo

23. 12. 2016

Nepředpokládala jsem, že napíšu článek na téma "Zážitek roku." Ne, že bych nic zajímavého neprožila, zážitků bylo hodně, ovšem z mého pohledu nic výjimečného. Před týdnem změnila mé rozhodnutí banální příhoda, kde sehrálo důležitou roli lepidlo.

Od ledna letošního roku mi převrátil život naruby můj o tři roky mladší invalidní bratr, když zkolaboval a dva měsíce ležel na psychiatrickém oddělení. Kromě epilepsie, na kterou se léčí od puberty, se objevila další nemoc a on nemohl chodit, motal se, padal, provázely ho halucinace včetně výpadků paměti. V březnu byl převezen do léčebny dlouhodobě nemocných v České Kamenici. Nebudu popisovat, jakou hrůzu a rozčarování jsem zažila, když jsem ho přišla poprvé navštívit. Jednak jsem si dle zařízení interiéru  budovy myslela, že jsem se ocitla v čase o sto let zpět, pouze televize na pokoji mě vracela do dnešní doby, a za druhé, jediný, s kým jsem mohla rozumně komunikovat, čímž bych nechtěla nikoho urazit, byla sociální pracovnice.

Začátkem července byl bratr propuštěn do domácího léčení. Problém je, že  bydlí  sám ve třetím poschodí bez výtahu a já jsem jeho  jediná příbuzná. Do pečovateláku ho kvůli věku (54 let) nevezmou, pobírá nízký důchod a dle tabulek není na tom tak zle. Nákupy, doprovod k lékaři, veškeré vyřizování na úřadech, větší úklid domácnosti, dávkování léků leží na mně, což by mi nevadilo. Vždy mě rozhodí jeho chování a nálady.  Nepřijal fakt, že je nemocný a pořád si myslí, že může normálně fungovat. Jediný, ke komu má respekt, je můj manžel. Na dotazy odpovídá útokem, nadává mi a já řeším následky, co kde provede. Jednou se mu zabouchnou dveře, podruhé něco podepíše a neví co, potřetí se předávkuje léky, zkrátka pořád něco. Často  to bývají  komické situace a já se ze zoufalství začínám smát. Někdy vybuchnu a křičím, že to nevydržím, že s ním končím, apod.

Před týdnem mě požádal, abych mu koupila lepidlo. Neptala jsem se proč, myslela jsem, že chce něco opravit, nehledě na to, že by mi stejně odsekl, co je mi do toho. Předevčírem mi manžel oznámil, že se dozvěděl, na co brácha lepidlo potřebuje. Svěřil se mu sám od sebe: "Víš, já to lepidlo nutně potřebuju, protože si zase budu lepit modely, když už teď nikam sám nemůžu."

V tu chvíli jsem se strašně zastyděla za své výbušné reakce vůči němu, poněvadž jsem si uvědomila, že ví úplně přesně, jaký je jeho stav a jaké má vyhlídky do budoucna. Pochopila jsem, že ho musím přijímat takového, jaký skutečně je a ne takového, jakého ho chci mít já. Jeho zdravotní stav se už nezlepší a je jen otázka času, jak dlouho bude moci vést  normální život.

 

Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.

 

 

Můj příběh Zážitek roku 2016
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Erika Kolář
Naďa š.: Děkuji, snažím se nezapomínat na sebe, ale musela jsem chtě nechtě omezit některé aktivity.:) Ivana K.: Sociální služby by si musel platit, dostal příspěvek na péči pouze 880 Kč na měsíc. Nárok na sociální služby zdarma nemá, je na tom podle nich ještě dobře. Pouze mu zdravotní sestra může chodit ordinovat léky, ale po dvou dnech to odmítl, protože ho vždy vzbudili ráno v osm hodin a on je schopný fungovat až tak od deseti hodin a udělali mu v tom strašný chaos, tak jsem to zrušila a dávkuji mu je sama a dělám namátkové kontroly, zda je užívá správně. Ví, že kdybych přišla na to, že něco vzal špatně, tak se to opět zavede a on to nechce, protože je pak strašně vynervovaný, z čehož může dostat záchvat.
Hana Rypáčková
Moc ti přeji hodně sil v péči o bratra a nějaké zastání, abys mohla plnit své sny...Hezké, že ho chápeš v jeho světě. Obdivuji tě, jak vše stíháš...
Zuzana Pivcová
Díky, Ilono, vážím si Tě ještě víc než dosud. Ale vlastně mě to nepřekvapilo. U Tebe ne.
Elena Valeriánová
Dáváme si chvíli přestávku u stopečky vaječného koňaku z toho předvánočního frmolu. A tak jsem chtěla jen nakouknout a že se nebudu ani přihlašovat. Po přečtení Vašeho zážitků, paní Ivano, jsem se přihlásila, abych mohla napsat komentář. Zdánlivě banální věc, to Vaše Lepidlo. Vždyť o nic nejde. Omyl! Jde o člověka. Tedy, jde o všechno. Dávám Vašemu příběhu STO hvězdiček, pro mě je to nejlepší soutěžní příspěvek. Krásné vánoce.
ivana kosťunová
Ilono, vím o čem mluvíte. Poměry v České Kamenici neznám, ale obávám se, že je to ve většině takových zařízení stejné. Starat se o dlouhodobě nemocného člověka je velmi vyčerpávajíci a vážím si každého, kdo to dobrovolně podstupuje. Zkusila jste využit nějaké sociální služby ? Asistenta, který by s bratrem chodil ven a pomohl mu obstarat nezbytné pochůzky .
Naděžda Špásová
Ilono, nemáte to vůbec jednoduché. Starat se o nemocného je vždycky hodně emotivní a vysílující. Myslím, že se vůbec nemáte za co stydět, jen byste neměla zapomínat na sebe.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.