Počítání bez počítače

Pamatuji se také, nikdy jsem si sním moc nerozumněla.

Pokud si pamatuji, měla jsem snad papírové logaritmické pravítko, ale možná i s ním jsem měla problémy, jako s celou matikou. Ne na propad, ale také ne na jedna.

Také ho ještě mám, i tabulky - muž byl technik. Dneska už bych s ním asi nic vypočítat neuměla.

Hani, to je dobře, že máš ráda staré věci, počítám se mezi ně. Logárko mi dělalo potíže, neměla jsem ho ráda.

Přemýšlím, jestli jsem něco takového někdy držela v ruce nebo aspoň viděla ... :-) Matematika nikdy nebyla můj koníček, což mě dnes docela mrzí. Stejně jako hudba je to nejlepší světový a možná i vesmírný dorozumívací prostředek.

Já jsem měla to dřevěné po tatínkovi a sestře, ona dostala to bílé plastové. Vůbec jsem jí ho nezáviděla...Mám ráda staré věci .

Hanko vzpomínám, měla jsem ho ráda, bylo to velmi rychlé počítáni. A ještě ho mám schované.

Pamatuju si moc dobře. Tak zvané "logáro" bylo naší povinou výbavou na průmyslovce.

Haničko, logáro jsem miloval a uměl na něm úplná kouzla ve stavebním projektování - na př. pouhým posunem navrhnou výztuž do železobetonu, což je u počítače mnohem zdlouhavější. Když jsem začal učit na SŠ začaly se objevovat první kalkulačky, ale u písemek jsme je zakázali, protože je mělo jen pár žáků z bohatších rodin anebo s konekcemi, nevím kde je sehnali. Ve škole jsme organizovaly soutěže v počítání na logáru. Vyučovalo se na velkém, asi 1 m dlouhém, pravítku. To jsem pak věnoval kamarádovi, který logaritmická pravítka také miloval a sbíral je. Pověsil si ho v obýváku na zeď (se souhlasem manželky) a myslím, že měl z něj větší radost než z narození potomků. Díky za milou vzpomínku.

Hanko, při úklidu se najdou věci, viď. S logaritmy, tedy i s právníkem jsem dost zápasila a asi nikdy moc nepochopila. Jak je vidět, k životu jsem to nepotřebovala. Pokud se rozhodnu k úklidu, třeba taky najdu něco ztraceného. Přeji ti hezké nacházení.