Kamarádství mezi ženami. Existuje?

Mé letité kamarádství se dvěma kamarádkami trvalo řadu let. Dostalo bohužel před časem takovou ťafku, že jsem to dosud nerozdýchala. Od té doby jsme se zatím neviděly. Mám dojem, že to sice po letech je dost smutné, ale že někdy lidé, o kterých jsme si původně mysleli, že se bez nich neobejdeme, nejsou tím, zač jsme je měli. A že jsme se v tom letitém přátelství bohužel velice mýlili. Vztah, ať jakýkoli, by měl být tak nějak vyrovnaný a vyvážený. Nikdo by neměl nikoho zneužívat, využívat neměl by se jen tak se vézt Neměl by manipulovat. Ani by neměl nevyžádaně radit. Neměl by tlačit druhého někam, kde se hodí pouze jemu. Chtělo by to - a já bych docela o to stála - situaci popsat a poslechnout si pohled zvenčí. Od nezúčastněných, nezávislých cizích lidí. Jak říkám. Myslela jsem, že jsme kamarádky. Ale dneska mám dojem, že jsem se spíš asi víceméně podřizovala. Termínu setkání, jeho obsahu, místu, denní době. Všemu. Jednou to asi přijít muselo. Že si člověk řekne - stojí mně tohleto zato?

Mám dlouholetou kámošku, se kterou se setkávám tak jednou do měsíce, když jsem na jihu. S druhou, krátkodobější, o mnoho let mladší než já, se vídáme často. A tady na íčku jsem poznala další. Se všemi si volám sporadicky, představa, že bychom si telefonovaly nebo smskovaly denně a to ještě několikrát, je pro mne nepředstavitelná. Jsem věcná, nemám ráda mlácení prázdné slámy a jsem i nepsavec. O to víc si pokecáme na společných setkáních, kde si máme co říct. Jo, a mrchami se neobklopuji, na ty mám čuch.

Přátelství mezi ženami ANO - ale se zralou úvahou! Tzv. "dobrou kamarádku" jsem taky měla - a moc ráda jsem se jí zbavila. Jednou =jako ukázka- mi to stačilo, víc už NIKDY.

Mám několik dlouhodobých přítelkn , s kterými si denně telefonuji, podle zdravotního stavu se navštěvujeme, v létě chodíme na perocházky. I když se vždy neshodneme ve všem, není to katastrofické, vše se uklidní, nic není nijak mimořádné. Bez nich bych si ani své stáří neuměla představit.

Přátelství mezi ženami je samozřejmé. Mám několik moc dobrých kamarádek a jednu nejlepší už od druhé třídy. Nevidíme se často, ale dost si telefonujeme a hlavní je, že o sobě víme.

V práci jsem bohužel čas od času nechtěnou svědkyní toho, jak se dvě kolegyně baví nehezky o třetí, a pak se jedna z nich zase baví s tou třetí o té předchozí, tak tohle ne, ne, to pro mě není. Mám kamarádku ze základní školy, s kterou se vídám na srazech spolužáků. které právě ona zajišťuje.Kamarádka ze střední školy už zemřela a kamarádku z vysoké školy vídám velmi zřídka při cestě do jižních Čech a byla vážně nemocná. To jsou nebo byly ženy, s kterými jsme si nikdy neřekly tzv. křivého slova, nic si nezáviděly, ani zdánlivě zdařilejší život, a braly se se vším všudy, jaké jsme byly. To mohu směle tvrdit. Starší člověk je už takový opatrnější v tom, aby uvěřil. Přesto si myslím, že jsem tu přátelství našla. :-)

Mám kamarádky z dřívějška, ale jsme dlouhodobě příliš daleko od sebe. Víme o sobě, občas se setkáme, ale už to není jako dřív. Kamarádky ani přátele nepomlouvám, když jim mohu pomoci, pomohu a stejně se chovají oni ke mně.

Mám několik kamarádek už od vysoké školy a dvě jsem ještě získala v průběhu v práci. Scházíme se občas, spíše si voláme. Moje nejlepší kamarádka se mnou chodí 2x týdne na NW hole a už spolu máme procestováno půl Evropy.Na delší cesty mimo Evropu létám většinou sama po smrti muže. Svých kamarádek si moc vážím a neumí si život bez nich představit. Myslím, že se nepomlouváme (nevím o ničem) a hlavně nezávidím si. Na Vánoce se obdarováváme malými drobnostmi a radujeme se z maličkostí.A tak přeji svým kamarádkám hodně zdraví a vitality.

Já mám kamarádku od základky. I když nás během let různé životní události na čas rozdělily, našly jsme si k sobě znovu cestu a čím jsme starší, tím je naše přátelství pevnější. Asi je to ten zázrak, o němž se píše v článku.

Mám dlouholetou kamarádku se kterou jsme už seděly na nočníku v jeslích. Bydlí daleko , ale několikrát denně si telefonujeme. Neumím si ani představit, že bych ji neměla.