O rodiče se postaráme. Ale zvládneme to?
Ilustrační foto: ingimage.com

O rodiče se postaráme. Ale zvládneme to?

3. 11. 2016

Většina lidí považuje za přirozené postarat se o své staré rodiče. Vyplynulo to z průzkumu, který si nedávno zadala Charita. Ukázal však ještě něco: Většina lidí si není jistá, zda to ve skutečnosti zvládne.

Ten problém se týká čím dál více lidí. Tím, jak se dožíváme vyššího věku, vyvstává v mnoha rodinách zátěžová situace. Šedesátníci, kteří se těšili, jak si budou užívat v penzi svých chat, zahrad, zájmů či cestování, jsou postaveni před těžké rozhodování. Jejich osmdesáti až devadesátiletí rodiče jsou nemocní, dostávají se do fáze, kdy se o sebe nejsou schopni sami postarat. Domovy pro seniory jsou přeplněné, sami zůstat doma nemohou, byty jejich příbuzných jsou malé, neuzpůsobené na pobyt vážně nemocných, často nepohyblivých starých lidí. Prekérní situace, která může potkat každého z nás, ať už budeme v roli pečujícího nebo toho, kdo potřebuje, aby se o něho někdo postaral.

Výzkum Charity ukázal následující: Každý třetí obyvatel České republiky má v rodině někoho, kdo se už o sebe nedokáže sám postarat a potřebuje pomoc. Dvacet procent lidí uvedlo, že se bojí, že se jich taková situace bude týkat. Nejsou si jisti, zda by psychicky a fyzicky péči o starého nemohoucího příbuzného zvládli. Dobrá zpráva je, že zároveň uváděli, že považují za přirozené, když člověk stáří prožívá v rodině a s pomocí blízkých.

"Mezi dobré výsledky průzkumu patří to, že šedesát procent lidí považuje péči o seniory za pozitivní věc," řekl ředitel Charity ČR Lukáš Curylo. Dodal, že sedmašedesát procent dotázaných lidí dokonce uvedlo, že při plánování bydlení a způsobu dalšího života přemýšlí nad tím, jak vše skloubit s péčí o stárnoucí rodiče. "Nejvíce potřeby stárnoucích rodičů mladší lidé reflektují při rozhodování o stěhování," uvedl.

Například pětapadesátiletá Dana z Karvinska nedávno dostala nabídku na dobrou pracovní pozici v Praze a kvůli své nemocné matce ji odmítla. "Jsem rozvedená, sama, vlastně to pro mě byla příležitost, jaká se neodmítá," vypráví. "Zejména v mém věku šlo přímo o zázrak. Myslela jsem, že takové vysoké pozice v naší firmě budou nabízet jen lidem mladším, ale centrála měla zájem přímo o mě. Lichotilo mi to, zvedlo mi to sebevědomí. Jenže mojí matce je přes osmdesát a její zdraví se rok od roku zhoršuje. Nemohla jsem ji nechat samotnou v Karviné a odstěhovat se do Prahy. Jezdím za ní několikrát týdně a naopak uvažuju, že se přestěhuju do přízemního bytu a vezmi ji k sobě. Přiznávám, že se na to netěším. Jsem zvyklá žít sama, bude to citelný zásah do mého pohodlí a vůbec nevím, jak to zvládnu," říká s upřímností a otevřeností.

Realitní kanceláře zaznamenávají nový trend. Lidé mají zájem o rodinné domky s dvěma samostatnými bytovými jednotkami, přičemž plánují, že v jedné budou žít jejich staří rodiče. Vrací se tak vlastně starý běžný model, kdy v domech žilo několik generací pohromadě a péče o staré lidi tak byla snadnější než nyní, kdy jsou rodiny rozstříleny po různých městech nebo částech velkoměst.

"Samozřejmě, že nejideálnější je model, kdy senior může žít co nejdéle tak, jak byl celý život zvyklý, tedy v domácím prostředí. A když se může věnovat obvyklým činnostem a zálibám," řekla Iva Kuchyňková, koordinátorka pro sociální oblast v Charitě ČR.

A takto si své stárnutí i stárnutí svých nejbližších představuje i většina dotázaných Čechů. V průzkumu uváděli, že by rádi takzvaně dožili v domácím prostředí a totéž by přáli i svým starším příbuzným. Očekávají však, že by se v péči o ně měly angažovat charitativní organizace. Zejména tak, že bude dostatek sociálních a zdravotnických pracovníků, kteří by ke starým lidem docházeli domů a pomáhali jim. Protože hodně dotázaných přiznávalo: Mám strach, že sám péči o staré nemocné příbuzné prostě nezvládnu.

Padesát dva procent z nich uvedlo, že se obávají psychické náročnosti, sedmačtyřicet procent, že to nezvládnou finančně. "Tři čtvrtiny Čechů uvedly, že nevědí, kam se obrátit v případě, kdy se dostanou do situace, že jejich starý příbuzný bude potřebovat pomoc," řekl Lukáš Curylo.

Do podobné sitauce se nedávno dostal osmapadesátiletý pan Vítězslav z Olomouce. "Celý život jsem si pochvaloval, jak je moje sedmasedmdesátiletá maminka čilá a vitální. Žila sama v malém domku a vše zvládala. Pak si zlomila nohu a přišly další komplikace. Zhoršila se fyzicky a teď i psychicky. Jezdím za ní téměř každý den přes celé město. Ale nevím, co si počít. Odmítá, abych jí pomohl při osobní hygieně, stydí se. Chápu, ale výsledkem je, že ji zanedbává. Dokonce mě na to upozornila její lékařka. Do domova pro seniory však jít nechce. Rád bych jí pomohl, ale nevím jak," vypráví.

Nakonec našel pomoc v jedné neziskové organizaci. Za paní začala docházet studentka a pomáhá jí s mytím. Její stav kontroluje i zdravotní sestra. Vítězslav nosí jídlo, uklízí domek. Ale ví, že to je situace přechodná. Že se vše  bude jen a jen zhoršovat. Ze stresu se už zhoršil i jeho zdravotní stav. "Místo toho, abych si šetřil na penzi a těšil se na ni, přemýšlím, jestli si budu moct dovolit mamince platit další péči, pokud to bude třeba," vypráví.

Charita si už zmíněný průzkum zadala proto, že prognózy demografů jsou jasné: V příštím roce už budou žít v České republice dva miliony lidí starších pětašedesáti let. V roce 2050 bude v tomto věku celá třetina Čechů. Vznikne tedy obrovská skupina lidí, kteří místo toho, aby se starali sami o sebe a šetřili síly na své pokročilé stáří, budou mít starosti s tím, jak se postarat o své ještě starší rodiče.

Je na to naše společnost připravena? Co si o tomto problému myslíte? Setkali jste se ve svém okolí nebo sami s podobnou situací a víte, co je v takovém případě nejlepší řešení?

domácí péče rodina
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Hudecová
V době, kdy mí rodiče potřebovali pomoc jsem byla zrovna na mateřské dovolené a později jsem už chodila i do práce. Přesto, že maminka bydlela v jiném městě, všechno jsem stíhala, i když to někdy bylo náročné. Udělala jsem si řidičák a šlo to. Až později maminka nechodila, zlomila si krček a nějak jí to nešlo, jsme našli dům s pečovatelskou službou. Dnes mi bude 60let a když se dívám na své děti, je mi smutno. Obě mají své rodiny a děti, odstěhovaly se do Prahy, jsou dobře situované a soběstačné, ale to je vše. Domů si jezdí odpočinout, já jen chystám, uklízím po nich nepořádek a ještě bych se měla věnovat vnoučatům a vymýšlet program. Dcera přijede třeba na celý týden, odpočívá, ani neuvaří, to přece stihnu po pracovní době a to je na mateřské s jedním dítětem. Má pravdu, stíhám to, ale večer padám na pusu. Když náhodou něco řeknu, tak se jim to samozřejmě nelíbí, protože všechny babičky se na vnoučata přece těší. Že bych tedy od nich měla čekat nějakou pomoc, je pro mně neuvěřitelné. Nebo je chyba ve mně? Vážně jsou všechny starší ženy je na to, aby dělaly dospělým dětem a svým vnoučatům služku? Já si nic takového z domu nepamatuji. Nikdy jsem si nedovolila sedět a koukat na televizi, když se vařil oběd a kolem běhaly moje děti, a to ani u své maminky, ani u tchýně. Myslím, že ti, kteří nás nazývají sendvičovou generací, mají pravdu. Chytáme to z obou stran. Takže nám asi zbývá jen makat až do smrti.
Dáša Bilanová
Měla jsem štěstí, že jsem se mohla postarat o mou těžce nemocnou maminku . V roce 2013 jsem opustila práci a zůstala jsem s ní doma do konce roku 2014, než mi zemřela. Jen si kolikrát říkám, že je škoda, že byla paličata a nechtěla jít ke mě dřív. Jenže pak přišla situace, kdy jsem ji musela z bytu nechat odvezt zachrankou do nemocnice. A hned v nemocnici jsem řekla, že si maminku vemu k sobě na chalupu, ať si maminka říká, co chce. Když jsem potřebovala jít k lékaři nebo si něco vyřídit , tak mě zastoupila dcera, která sama má 3 děti. Bylo dobře , že i 3 pravnoučata jezdily za ni na návštěvu. Bylo to obohacující pro obě strany. Já jsem z rodiny , kde nedáváme rodiče do domova senioru. Prostě oplacujeme peči, kterou nám věnovali v dětství. Podotýkám , že patřím mězi těžce nedoslýchavé od narozeni. Děkují , že mě maminka nedala do Olomouce na Svatý Kopeček, ale na normální ZDŠ. Vždycky jsem ji chtěla její péči o mě vrátit. A nelituji toho.
Vladka Steinová
Pečuji o maminku, které bylo 92 let od r. 2010, poslední 2 roky, po zhoršení zdravotního stavu intenivně.Je to velmi náročné,vyčerpávající,nezbývá čas vůbec na nic, přidal se ALZH. Jsem na vše sama. Nestěžuji si.Mamince tím vracím její péči a lásku, navíc, v našem rodě, v naší komunitě nepřipadá v úvahu, seniora někam dát. Maminka zemře v tom bytě, kde žije 60 let a já budu u toho. Na určitou dobu jsem se dobrovolně vzdala všech aktivit, výletů, pobytů a dovolených, divadel a kin. Prostě všeho.
Lada Nováková
Velmi mě zaujal příspěvek Jany Vašíčkové o dvířkách do vany bez bourání. Můžete mi někdo vysvětlit jak se to provádí? Nová vana s dvířky se nechá koupit, ale jak to provést u staré vany? Prosím o info. Moc Děkuji.
Jana Vašíčková
I my starší a staří mnohdy potřebujeme jen trochu pochopení a pomoc, abychom se o sebe mohli případně postarat do určité doby i sami. A tam mnohdy stačí jen málo, viz např. dvířka do vany. To není reklama, to je skutečně možnost, jak pomoci, když například nejsem sám bez pomoci schopen se dostat do vany. A dokonce nemusím ani nic bourat, ani měnit. Za jeden den je vše hotovo a všude čisto, jak by se nic nedělalo. Jen je třeba vědět. A jistě různých jiných pomocí je více. Kdo víte další, prosím poraďte.
Dagmar Bartušková
Tak teď jsem dostala mail, že dotyčná stará paní, o které jsem níže psala, to vzdala. Jaká to náhoda! Těch nářků v dopise od té mé známé - její dcery! Tak nevím, litovala tolik odchodu na onen svět své devadesátileté matky nebo těch peněz. Jak ji znám, tak asi toho druhého.
Eva Balúchová
Paní Kollinová a ostatní jste silné ženy.Já jsem sice zaopatřila oba rodiče,o tatínka jsem se starala 2 roky,ale poslední týden kdy se z něho stal ležák,jsem fyzicky i psychicky zvládala velmi těžce.Naštěstí bydlíme v domě tři generace,tak jsem měla pomoc při ruce.Teď se starám o manžela,který naštěstí zvládá základní potřeby.Beru to jako samozřejmost a pokud chci na pár dní někam vyjet,mám v domě dcery,zetě a vnoučata,všichni rádi pomohou.Ještě dodám,že byla výhoda,že rodiče bydleli s náma v jednom domě.Bydlet na druhém konci republiky,nevím co bych dělala.
Dagmar Bartušková
S láskou jsem se starala o mě nejbližší, kteří tady již nejsou. U nás v rodině to bylo samozřejmostí. Co bych za to dala, abych je ještě jednou mohla pohladit, říci jim, jak .je mám ráda. a jak mi chybí. Ma známá má doma matku jen kvůli penězům, které od ní rychle odčerpá a v jednom kuse na ní nadává, jak narušuje ten jejich rodinný chod. Žádné starání, jen výčitky. Když jsem ji navrhla, aby ji svěřila důchoďáku nebo penzionu, okamžitě mi sdělila, že by přišla o peníze. Její matka snáší zlatá vejce formou svého důchodu, důchodu po manželovi a příspěvku na péči. Inu - prachy jsou prachy! Tak jsem si pomyslela - holka, aby se ti to jednou nevrátilo.
Libuše Křapová
Přesně tak, Hanko, dá se to zvládnout, pokud je rodič mentálně v pohodě, není ležák s potřebou veškeré péče 24 hodin denně a není na to pečující osoba sama. Pak se toho dá zvládnout moc. Mně jenom hodně vadí takové ty autoritativní názory, které neberou v potaz konkrétní osoby. Které paušálně odsuzují bez znalostí problémů určité rodiny. Pracovala jsem v DD, a několikrát se nám stalo, že ráno přiběhl nešťastný manžel, že potřebuje pomoc s babičkou. Manželka se v noci zhroutila a je v nemocnici. Moc dobře si vzpomínám konkrétně na jednu rodinu. Starala se snacha o nemohoucí ležící tchýni. Z rozhovoru s tímto synem babičky vyšlo najevo, že ani snacha nechtěla tchýni někam dávat, protože co by řekli lidi. Nakonec byla snacha tak vyčerpaná, že se zhroutila, a jako perlička - poslední kamínek k tomu byla návštěva dcery oné babičky, která své švagrové vyčetla špatnou péči. Sama dcera se péče nijak neúčastnila, jen občas přišla na kontrolu.
Hana Lancová
Ano, z vlastní zkušenosti vím, že zvládnout se to dá. Ale záleží na mnoha okolnostech: Zda rodiče bydlí ve stejném místě jako děti, jak jsou na tom fyzicky ale hlavně psychicky, kolik členů rodiny je pro péči k dispozici, atd. Vím, že péče o rodiče s Alzheimerem je velmi náročná a zvládat ji 24 hodin denně bez pomoci druhých je nemožné. Sama nějaké zkušenosti mám - odešla jsem z práce (což jsem si mohla dovolit díky manželovi) a starám se již 3 roky o moji nyní skoro 90tiletou maminku. Bydlíme spolu, myslí jí to na její věk dobře a pro případ, že chceme s manželem alespoň na pár dnů do roka vyrazit na cesty, jsou k dispozici naši synové.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.