Pětašedesátiletá Jiřina má před sebou výměnu kloubu. Spolu s rodinou už pár měsíců řeší otázku, kolik peněz má před ní dát lékaři, který operaci bude provádět. "Už jsme dali takzvaný sponzorský dar nemocnici, kde budu operována," vypráví Jiřina. "A to proto, že jinde bych čekala mnohem déle. Bylo mi tam naznačeno, že sponzorské dary jsou vítány, tak jsem pochopila, že se to očekává. Bylo to deset tisíc. A teď nevím, zda to stačí nebo je vhodné dát něco i lékaři," říká na rovinu. Část její rodiny říká, že ano, že pozornost pro lékaře je naprosto běžná záležitost. Naopak její syn je tvrdě proti. Považuje tyto takzvané pozornosti za normální korupci. V rodině je kvůli tomu dusno. Jiřina se navíc bojí, aby lékaře finanční pozorností neurazila. "Já vlastně vůbec nevím, jak se to teď dělá," shrnuje svůj problém.
Jde o modelovou situaci, kterou zažívá hodně lidí. A čím jsou starší, tím tuto otázku řeší častěji. Mimochodem, když jsme zde na i60 nedávno zveřejnili článek zabývající se otázkou, za co senioři nejvíce utrácejí, v diskusi pod ním se velmi často objevovalo téma úplatků u lékařů. Mnozí lidé napsali názor, že za pozornosti lékařům senioři utrácejí rozhodně dost.
Na toto téma se nedávno rozproudila velká debata poté, co slovenský praktický lékař Peter Lipták ve slovenské televizi Markíza přiznal, že dary od pacientů přijímá. Nahlas pojmenoval to, co většina jeho kolegů tají. Řekl například toto: "Beru to jako dary. Získám na nich každý rok kolem pěti tisíc eur. Zajímavé je, že peníze dávají většinou chudí lidé." A dodal, že velmi dobře ví, že v České republice je situace stejná.
Veřejnost ho za to odsoudila, ale mnozí lékaři dobře vědí, že jen otevřel jedno velké tabu.
Průzkum na toto téma si zadal i Český rozhlas u agentury Median. Vplynulo ze něj následující: Více než dvě třetiny Čechů považují za správné dát lékaři láhev alkoholu, bonboniéru či podobnou pozornost, protože poté očekávají, že budou mít lepší péči. Pro pětinu lidí je ze stejného důvodu normální dát lékaři peníze.
Zároveň lidé uváděli, že požadují, aby byl zachován dosavadní stav, tedy standard hrazený z veřejného pojištění. Ale polovina dotazovaných by přitom přivítala, aby si mohli legálně zaplatit formou doplatků lepší péči, druhá polovina je proti. Lidé považují například za správné, aby si mohli připlatit za zákroky na přání jako je třeba porod císařským řezem nebo za lepší endoprotézy, sádry či oční čočky. Což se nyní v praxi děje, ale neoficiálně.
Paradoxní je, že nedávno, tedy v letech, kdy byly zavedeny poplatky v ambulancích a v nemocnicích, údajně korupce ze strany pacientů v České republice mírně poklesla. "Zdá se, že poplatky změnily vnímání pacientů," míní Jana Petrenko z Koalice pro zdraví, spolku, který sdružuje organizace na ochranu pacientů. "Lidé začali mít pocit, že když už si platí, jsou zákazníkem a přestali mít potřebu dávat lékaři něco navíc."
Ovšem poplatky v nemocnicích a ambulancích byly zrušeny a mnozí pacienti dál přemýšlejí, zda je dávání pozornosti lékařům normální nebo ne.
V poslední době vyšlo v Evropě najevo několik kauz, kdy byli lékaři rozsáhle upláceni farmaceutickými firmami. Zkrátka, brali peníze za to, že předepisovali určité léky nebo používali určitý materiál. Česko v tomto směru není výjimkou a některé lékaře kvůli tomu i vyšetřuje policie. Ve srovnání s částkami, jaké se v tomto směru objevily, je nějaká ta láhev dobré whisky nebo tisícovka v obálce zdánlivá maličkost. Jenže jde o princip. O stanovení mantinelů. A ty právě v této oblasti neexistují nebo si je snaží nastavit každý sám podle svého mínění.
Čtyřiasedmdesátiletá Růžena například chodí ke své obvodní lékařce pokaždé s čokoládou či kávou. "Připadá mi to přirozené, jsem zvyklá, že se lékařům kdysi vždy něco nosilo," říká. "Už moje maminka chodila k lékaři zásadně s vajíčky nebo něčím z našeho hospodářství." Na námitku, že její obvodní lékařka jezdí v mercedesu, zatímco Růžena musí svou penzi každý měsíc pečlivě rozpočítat tak, aby si vůbec mohla dovolit zajet vlakem z Ostravy do Prahy za přítelkyní, reaguje krčením ramen a slovy: "Já bych si připadala divně, kdybych šla do ordinace jen tak, bez ničeho. Každopádně je na mě paní doktorka moc milá a když jsem potřebovala, přišla i ke mně domů."
Bonboniéra a káva je samozřejmě brána jako malá pozornost, ale lidé jsou schopni kvůli snaze nějak se lékařům zavděčit se dokonce i zadlužit. V jedné rodině z Prahy se dohodli tak, že si dcera na sebe vzala půjčku padesát tisíc korun, protože lékař jejímu otci naznačil, že by mu mohl zajistit přednostní operaci močového měchýře. A zcela na rovinu mu řekl, že je třeba zaplatit za to, že ji operatér a personál udělá ve svém takzvaně volném čase.
"Později nám došlo, že říkal nesmysly," vypráví dotyčná. "Ale tehdy jsme chtěli tatínkovi zajistit co nejlepší péči, co nejrychleji mu ulevit od bolestí, takže jsme racionálně neuvažovali. Nakonec vše dobře dopadlo, péči měl perfektní, tak se utěšujeme, že to bylo kvůli tomu, že jsme zaplatili. Ale tak nějak vnitřně tuším, že bez úplatku by to bylo stejné. Šlo o operaci, která byla nezbytná, přece by ho nenechali umřít, ne? Šel by na ni tak jako tak. Jako důchodce by už v bance půjčku nedostal, tak jsem si ji na sebe vzala já a teď ji společně jako rodina splácíme," vysvětluje.
A stačí si najet na různá diskusní fóra na internetu. I z nich jasně vyplývá, že dávání pozorností ve zdravotnictví je téma, které hýbe společností.