Legiovlak
Foto: autor

Legiovlak

13. 9. 2016

Do Prahy přijel legionářský vlak. Je to vzpomínka na české legionáře, kteří bojovali v carském Rusku, na straně Trojdohody (Británie Francie Rusko). Drželi tam sibiřskou železnici. Proti nim byl Trojspolek (Prusko Rakousko Osmanská říše). Odehrávalo se to kolem roku 1917. Bylo jich asi 60 tisíc, dokonale vyzbrojených. Po ukončení první světové války byli odzbrojeni a vraceli se přes Indii, Ameriku, do teď už mírové Evropy. Někteří i s novými ruskými manželkami.

V mém mládi jsem se se dvěma, tehdy ještě žijícími, setkal.

První se jmenoval Polák, byl bezdětně ženatý, manželka byla česká švadlena. Bojoval v Itálii, u jezdectva. Bydleli na pražských Vinohradech, činžák už měl elektrický výtah, s ovládáním škubáním za lano. Pokuřoval si doma, labužnicky, při našich oděvních návštěvách. Chodili jsme k nim s mou matkou. Rád nám vyprávěl o tehdejší Itálii. Při nočním návratu z vináren šli vojáci nejdříve do stájí. Tam je koně vítali ržáním, i v té tmě ho vlastní kůň hned poznal a ještě více mu zaržál. O hrůzách války nikdy nemluvil, asi žádné nebyly.

Druhý pamětník byl z carské Rusi. Jmenoval se V. Suchánek, pak bydlel ve Strašnicích. Moc se mu tam líbilo, ani se do Evropy nechtěl vracet.

Měl jen jednu vlastní nohu, druhou měl dřevěnou. V jedné přestřelce stáli proti sobě, s napřaženými zbraněmi, dva vojáci. Mířili na sebe s nepřátelským vojákem. Přišlo mu nějaké vnuknutí, aby na nepřítele nevystřelil, že se pak v životě bude mít dobře. Sklopil zbraň a střelil mimo něj. Nepřítel ho střelil také jenom do nohy. Tu mu později amputovali, dostal dřevěnou. Opravdu se pak v životě měl moc dobře, bral od mládí invalidní důchod válečného invalidy; z dlouhé chvíle si četl knížky, až do pozdní smrti.

                                

 

výstavy
Hodnocení:
(4.5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
zsjímsbý článek. Legionářský vlak jsem viděla začátkem července v Klatovech a celý jsem si ho prošla.Myslím, že se připravuje ke 100letému výročí film o legiononářích v Rusku, kteří tzv.ovládali celou transibiřskou železnici a doputovali až do Vladivostoku.
Jana Šenbergerová
Už jsem vás tu postrádala! Ani tentokrát jste nezklamal. Dost pochybuji o tom, že se může mít dobře někdo, kdo si nosí v paměti hrůzy války, jejíhož konce se navíc nedožil celý.
Zuzana Pivcová
Co se týče podpor atd., tak legionáři v Itálii podle záznamů měli životní pojistku na 500 lir, což obnášelo 1563 Kč. Ta jim ale směla být vyplacena, třebaže o ni někdy později žádali ve finanční tísni, až po 30 letech(!) od odchodu z legie, tedy v r. 1948, nebo pak samozřejmě v případě úmrtí pozůstalé rodině. Dále existoval tzv. Úřad pro válečné poškozence, takže invalidé podle procent poškození měli za 1. republiky nějaké invalidní renty, ovšem všichni váleční invalidé, ne zvlášť legionáři.
Ladislav Vesecký
Našl legináři byli borci. Z nich měli strach i kozáci. Drželi celou Transibiřskou železnici.
ivana kosťunová
Můj prastrýc také bojoval v legiích, dostal se do ruského zajetí, ale nějak se mu v Rusku zalíbilo, dokonce se tam oženil. Posléze se vrátil domů i se svojí ruskou manželkou a čtyřletou dcerou. Dcera se nakazila žloutenkou a zemřela, manželka asi po roce také zemřela, prý steskem po domově. Nemyslím, že by pobíral nějakou rentu. Co legionář, to hluboký lidský příběh. Ráda vás opět na portále vidím.
Karel Boháček
Doporučuji Vám návštěvu, nejen že jde o zajímavou technickou historickou památku, ale že zde můžete o svých předcích zjistit další údaje - je zde k mání digitalizovaná dokumentace na PC. Ruští legionáři na tom byli po návratu hůře než legionáři z Francie či Itálie, prostě přišli pozdě - moc toho na ně nezbylo a chuť jim pomáhat už nebyla. Můj pradědeček mi o tom vyprávěl, jak s ním doslova vymetli úřad, když zjistili, že nemá žádné doklady z Ruska.
Zuzana Pivcová
S legionářskou tematikou se poslední dva roky (skenuje se dokumentace) setkávám v archivu denně. Je pravda, že Vy jste to pojal klasicky po svém a vypíchl pikantnosti, ale boje našich legií si přece jen snad zasluhují širší pojetí. Pro zájemce snad bude trochu obsáhlejší můj příspěvek Vojenský historický ústav opět zabodoval z r. 2014. Většina bývalých legionářů, pokud válku přežili, se vůbec dobře neměla. Aby dostali přednostně zaměstnání ve státní správě, když dost živořili, museli mít potvrzení o službě. To někdy nedostali, protože se nedochoval žádný dokument o vstupu do legie. Podmínky v Rusku byly chaotické a dokumentace rozhodně nebyla vedena perfektně, svědectví jiných mnohdy nestačilo. Během služby , pokud nepadli v boji, jich hodně umíralo na epidemické choroby. Po válce houfně umírali na TBC, rakovinu, srdeční choroby, někteří i spáchali dodatečně sebevraždu nebo skončili mezi choromyslnými. Vzpomínky na válku a prostředí byly (četla jsem i deník) dost deprimující. Takže Vy jste padl zrovna na takové, kteří se měli dobře. Já podle dokumentace to potvrdit nemohu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.