Vzpomínka na 21. srpen 1968
FOTO: autorka

Vzpomínka na 21. srpen 1968

23. 8. 2016

Dneska máme většinou všude deštivou neděli s datem 21. srpna, léto ukazuje své vrtošivé kousky. Vzpomněla jsem si na situaci před 48 lety.

Tenkrát to byl všední den, měla jsem po maturitě, můj chlapec byl na vojně v Praze - Ruzyni a já jsem chodila na brigádu na poštu v Praze - Ďáblicích. Měla jsem podanou přihlášku na nástavbu, ale díky vzniklé situaci jsem na ni v září nenastoupila.

Bylo ráno, asi půl osmé, a najednou slyším kroky mojí babičky, která bydlela v přízemí. Přišla do pokoje a povídá: "Jituško, vstávej, bude asi válka, přijeli Rusové!"

Překvapením jsem vytřeštila oči, už jsem opravdu nespala a v ten moment mně poprvé v životě naskočil opar. Myslela jsem, že špatně slyším, a říkám: "Babi, co to pleteš, jaký Rusové, snad Němci, a jaká válka? (Přeci ve škole jsme se to tak učili).

Rychle jsem se oblékla, popadla tašky a šla jsem do vsi (tak se u nás říkalo) nakoupit. Doma skoro nic nebylo, jen pár brambor, kousek chleba, trochu mouky. Davové šílenství fungovalo už tehdy = lidi nakupovali jako zběsilí, takže jsem toho moc domů nepřinesla.

S napětím jsme poslouchali přímé zprávy v rozhlase, co všechno se děje v Praze. Najednou hlásili, že jsou zatýkáni lidé, co jsou v KANu a taky odběratelé časopisů, bohužel, už si nepamatuji jejich tituly. Paní vedoucí pošty ale rozhodla, že ty seznamy spálíme, a tak se zatopilo v kamnech a už to jelo.

Táta byl v práci, nedaleko v Avii, v Čakovicích (tam jsem já chodila na SVVŠ). Když se vrátil asi v půl třetí z práce, tak vypadal hodně zděšeně, bylo to 3 roky, co nám umřela maminka, a tak nám hodně pomáhala babička.

První noc byla hrozná, kolem našeho domu, ulicí nahoru k lesu jezdily dlouhé hodiny tanky. Ráno nám, mně a bráchovi , táta řekl, že večer si musíme vedle postele připravit oblečení tak, abychom se mohli rychle obléci, když bychom museli utíkat z domova.

Ta představa ještě dneska ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky.

Ruská vojska byla utábořena na kraji lesa, lidé tam vojákům nosili jídlo a pítí = nechápala jsem tu situaci. Jednou taky u našeho domu zazvonil ruský voják a já otevřela vrátka, vím, že jsem se nebála, možná jen trochu, protože přes  rameno měl samopal. Ptal se na cestu, a protože jsem maturovala z ruštiny, tak jsem mu to rusky vysvětlila.

Když jsem o tom potom vyprávěla tátovi, moc mi vyhuboval, viděl samé katastrofické konce.

Nezapomenu hlavně na různé sabotážní akce i hlášky, například:" Běž domů, Ivane, čeká Tě Nataša!"

Co se pak dělo dál, není potřeba vypisovat, pamětníci vědí.

A dočasně umístěná vojska tu setrvala až do roku 1991. Co dodat, přátelé?

Jen ještě taková malá vsuvka: v roce 1973 ke mně přijela na návštěvu kamarádka z Itálie. Přijela na Hlavní nádraží a pěšky jsme šly na Václavské náměstí. Když jsme míjely Národní muzeum, tak povídá: "To je ozobané od holubů?!?" (to bylo od střel).

Dnešní doba není nikterak, co se týká politiky, veselá. Já tomu nerozumím, a tak bych jen na samý závěr chtěla nám všem popřát jen samé pohodové dny, ve zdraví a spokojenosti.

 

P.S. Omlouvám se, ale nemám z té doby žádnou fotku a nic kopírovat nechci.

 

 

 

 

   

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Petr Toman
Žil jsem příběh, který musím vyprávět. 22.únor 2018 svátek má.....V Kouřimi..... Vzbudil a sedl k počítači v pozdním dopoledni, nemohl jsem si odpustit opakovaný program zápasu z OH, v ledním hokeji, naši proti mužstvu USA.Nelitoval, nájezdy stály zato.Zavzpomínali jsme na Nagáno, či ne? Na obrazovce počítače se načte stránka Seznamu a oznámí, jak v názvu příběhu, místo teček je jméno Petr. Svátek akceptuji v červnu na Petra a Pavla, jak mě k tomu vedla rodina, ale při pohledu na datum se mě v okamžiku vybavily vzpomínky na mládí. Období mého života v letech 1966-1969. Když jsme u těch letopočtů, zmíním se o osmašedesátém, já sedmnáctiletý, skoro pubert, nechápající ranní probuzení paní vychovatelkou Sobotkovou.Vzhledem závažnosti situace si pamatuji. Se slzami v očích, kolem čtvrté ranní hodiny, rozsvítila a se zlomeným hlasem zakřičela "budíček, stávat!" Připitomnělí se vyhrabu s postele, v hlavě plno co, co, proč? "Přepadli nás Rusáci" a rukama ukazovala k oknům. Ven vidět moc nebylo, ale strašný zvuk vydávající pásy tanků řítících se pod okny našeho pokoje, směrem k Molitorovu, potvrzoval slova vychovatelky. Ale to je z připravovaného příběhu z období mého učení. Na vysvětlenou, do učení jsem po řádném nástupu utrpěl úraz kolena a to za tři dny. Doba léčby nebyla jednoduchá, vrátil se za půl roku. Chlapci z třetího ročníku, nevím co nezvládli, ale dopouštěli se na mne šikany, kterou ve finále řešila i policie, pardon, SNB. A v tomto duchu, jsem od nich na únorový svátek dostal dvakrát hobla, se rozdělili na dvě party.Dostat hobla se smíchem a v přátelském duchu, není dostat přání ke svátku v duch šikany. Další únorové přání už od kamarádů se stejného ročníku proběhlo se smíchem všech zúčastněných. Že i v únoru je uvedené jméno Petr, jsem vlastně zaznamenal až v Kouřimi.Do dnes jsem nezapomněl jak dlouhý čas uběhl než z mého těla zmizely pozůstatky z února dvaadvacátého. Život je dar, spojený i s úskalími, a naučil mně hledat i v negativních zážitcích pro sebe to pozitivní, už jen ke stavu mysli, nekazit si náladu. Naučil jsem se mít dva svátky v roce, a užil si s tím dost veselých příhod, zvláště při posezeních s Pavli. Po dopoledním připomenutí na stránkách Seznamu se tento čtvrtek stal sváteční.
Lidmila Nejedlá
Smutné události, které vedly k nenávisti a přízvisku "Rusáci".
Dagmar Bartušková
V té době jsem ještě neměla OP, byla jsem takové velké dítě, o které se moji nejbližší velmi báli. Na to, co se událo v ten určitý den jsem odpověděla v nedávné Otázce dne.
Drahomíra Stínilová
Jsem ráda, že si někdo vzpomněl. Mám taky povídání o té době, ale to je dost dlouhé. Jen bych chtěla dodat, že nás, kterým bylo kolem osmnácti, tenkrát nenapadlo, co nám vlastně právě teď berou a co nás čeká. Škoda, že Jaro 68 nevyšlo. Mohli jsme na tom být už mnohem lépe, protože si myslím, že tenkrát byli lidé víc čistí a čestní.
Hana Rypáčková
21. byl vzpomínkový běh městem. Jak to ale utíká....
ivana kosťunová
Byl to šok, ale daleko větší zklamání byl pro mě další vývoj, normalizace a záhadné prozření některých lidí. To už nebyly nešťastné okolnosti, to jsme byli my...
Libor Farský
Nebyl jsem v té době v Československu, ale z vyprávění vím, že mnozí sovětští vojáčci byli z toho všeho také vykulení, zřejmě jim někdo nakukal, že budou opět vítáni jako osvoboditelé.
Helena Votíková
Další nápis, který byl u nás hodně: Zachvatčiki domoj, a směrové tabule pokud se to stihlo, byly otočené na opačný směr.
Blanka Hlobilová
Pamatuji si, že jsme 20.8.1968 malovali byt. Bylo mi tehdy 11 let. Vše vonělo čistotou. Asi ve 2 hodiny v noci nás vzbudil svým boucháním na dveře děda, který bydlel v přízemí. Bušil na dveře a volal : Okupace, okupace ! Napadli nás Rusáci! " Se spaním byl konec. Všichni jsme vlezli do oken a dívali se na hlavní silnici od Křimova v Krušných horách, odkud se valily tanky a auta. Jako děti jsme pak seděly u silnice a počítaly tanky a auta. S odstupem času se divím, že jsme se nebály hovořit s vojáky a vysvětlovat jim, že se u nás nic neděje. Školní rok 1968 nezačal nijak slavně. A všichni víme, co bylo dál !
Lenka Hudečková
Jituš, díky za sdílení Tvého příběhu, mně bylo necelých 7 let a také si na ten den pamatuji, ještě asi na další den a pak už moc ne...vyprávění bylo jiné než to, co nám o tom říkali ve škole...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.