Ještě když byl důchodce Bohouš Opletal v pracovním procesu, dojížděl do zaměstnání vlakem. Vlaková souprava bývala opatřena "seznamovacími vagony.“ Sedadla jsou totiž tak blízko proti sobě, že se musíte nutně dotýkat koleny naproti sedící osoby. Cestování koleny k sobě je značně nepohodlné. Musíte přece sem tam natáhnout nohy. Bohouš proto vyhledával záměrně mužské spolucestující. Jeden totiž musí mít nohy od sebe a ten druhý obě nohy vsunuty mezi jeho kolena.
Pětačtyřicátník Bohouš byl všechno, jenom ne bůžek manželské věrnosti. Ve vlaku často pošilhával po ženách přiměřeného věku. Dost pohledný, vysoký a černovlasý chlap se často dával do řečí a tu a tam se mu podařilo dámu zaujmout, ba i rozesmát. Akorát jedna blondýnka přiměřeného věku na jeho zájem nereagovala. Vysvětlení se dostavilo až po několika setkáních, neboť prohlásila: "Ja nět od tuda, ja iz goroda Akťubinsk!“ Byla to jedna z četných přesídlenců z Kazachstánu.
Najednou se v zorném poli lovce žen objevila dáma nevšedního zjevu a odměřeného chování. Posadila se, nasadila si velké brýle a otevřela knížku. Černé vlasy měla sčesány těsně kolem hlavy, oblečena byla střídmě, až asketicky. "Guvernantka v rodině zbohatlíka, úřednice v nějakém ministerstvu, vysokoškolská profesorka,“ blýskalo hlavou zaujatého pozorovatele. Nejvíc jej však dráždila naprostá netečnost k okolí. Prostě usedla, nasadila brýle, vzala knížku a pak se z ní stala sfinga.No a právě k seznámení s touto dámou hodlal Bohouš použít seznamovacího sedadla.
Vypozoroval okamžik, kdy se žena usadila na sedadlo a provedla pravidelný obřad s brýlemi a knihou. Posadil se naproti ni a své nohy umístil tak, aby obepínaly její semknutá kolena. Pak začal uvažovat:,, Jakmile stisku obě nohy, zavřu oči, facka může přiletět z obou stran! Možná přiletí i kniha, střevíček, nebo střídavě obojí. Možná začne i ječet!“ Nakonec v něm zvítězil predátor. Zavřel oči a stisknul.
Dáma se pousmála, odložila knihu a věcně oznámila: "Tak vy jste ten železničář, který mne neustále pozoruje?“ Nechala pak Bohouš hádat její zaměstnání. Přiznala se, že je lékařka. Zdálo se, že by jí zájem neznámého železničáře nebyl lhostejný. Nabuzený lovec pak vyhledával společnost této dámy, až se mezi nimi poleze vyvinul jakýsi vztah. Žena odkládala knížku a tu a tam se i perlivě smála Bohoušovým bonmotům. Stočený papírek, vsunutý do dlaně dobyvatele mu jednoho dne oznámil adresu a čas akce. BRNO Líšeň, Hadrbolcova pět. Výběrové řízení zřejmě skončilo postupem do dalšího kola.
Temnou nocí bloudí neznámým sídlištěm člověk, který v této čtvrti nikdy nebyl. Jeden činžák jako druhý. Nikde ani noha. "Království za informaci!“ parafrázuje poutník slavnou větu Richarda Třetího. V zakouřeném lokále se zeptal na ulici, aniž by dámu kompromitoval. Bydlela ve čtvrtém poschodí bez výtahu a upozornila posléze milence že nemusí tlumit hlas a zvuky za jakýchkoliv okolností. Bydlí v celém poschodí sama. Akt samotný byl asi tak tichý a fádní, takže tlumit zvuky nebylo třeba.
Epizoda zřejmě nestála za pokračování. Paní doktorku prostě načapal Bohouš v jisté duševní poloze, takže zbyla jen epizoda. K té noci se ale váže příhoda. Ráno stál novopečený milenec na trolejbusové zastávce celý nesvůj. Měl velice naspěch, byl totiž limitován časem. Ale co to? Linka vynechala jeden spoj. V natřískaném trolejbuse muž sleduje nervózně své náramkové hodinky. Trolejbus přistál před Hlavním nádražím a Bohouš vbíhá jako šílenec pochodem a na peron. Přichází ještě včas. Průvodčí už dává návěst Pohotovi k odjezdu. Vedle něj netrpělivě přešlapuje žena. Čeká na Bohouše. Spolupracovnice Bohunka se dostavila včas k rychlíku. Čeká ji třídenní výlet s milencem do Liberce.
A tak se Bohouš může za svůj vlažný výkon v posteli paní doktorky rehabilitovat před jinou ženou. Nevstoupí na neznámou půdu. Adrenalin nahradí klid a pohoda vyzkoušeného vztahu. A na produkt seznamovacího vagonu zůstane už jenom zamlžená vzpomínka.
