Řemeslo má zlaté dno
Ilustrační foto: pixabay.com

Řemeslo má zlaté dno

17. 6. 2020

Jsou povolání či živnosti, která se těší všeobecné vážnosti. Třeba IT specialista, daňový poradce, kosmetička, kadeřnice, účetní (to poslední si možná jenom namlouvám).

A jsou povolání, či živnosti, jejichž potřebnost si uvědomíme až v okamžiku, kdy nastane katastrofa. Třeba když vítr zacvičí vaším otevřeným oknem na chalupě s takovou razancí, až se sklo vysype. Co teď? 

Správný chalupář si vše opraví sám. Věrni této zásadě jsme se rozhodli vyhledat sklenáře, nechat si uříznout tabuli skla a vysypané okno zasklít. Zní to jednoduše, ale první problém nastal s vyhledáním sklenáře. V okruhu dvaceti kilometrů se nacházel pouze jeden. Telefonicky jsme se ujistili, že je přítomen a vyjeli jsme.

Po kratším hledání jsme objevili řemeslníkovu dílnu v poněkud  sešlém domku na okraji sídliště. Mistr sklenář nás už očekával za pultem mezi skleněnými tabulemi různých rozměrů a harampádím, které se neznalému mohlo jevit jako důležité potřeby při zasklívání. S odstupem času si to však nemyslím, protože odér, který z té dílny vycházel, zcela jistě potřebný k této činnosti není. Byla to směs zatuchliny, něčeho chemického… 

„To je terpentýn, fermež a plavená křída, z toho se dělá kyt,“ poučil mě manžel, zatímco jsem se nenápadně sunula zpět ke dveřím, pootevřela je a tvářila se, že jen nakukuji. Znělo to logicky, ale já jsem tam cítila ještě něco, důvěrně známého… Pochopila jsem, až když jsem pohlédla do kouta, kde díky proudění vzduchu poletovalo jakési smetí. Byly to kočičince úplně vysušené na troud. Byly všude. Nu což, čistotný zrovna není, ale může být dobrý řemeslník, utěšovala jsem se v duchu, zatímco manžel zadával zakázku.  

„Můžete si pro to přijet za půl hodiny“ děl mistr sklenář. "Ale přijďte přesně, já pak musím odjet."

Přesně pět minut před stanoveným termínem jsme otevírali dveře dílny.

„Máte to hotový, ale já musím vyvenčit psa," oznámil nám řemeslník. Nevěřícně jsme zírali, jak upevňuje vodítko na obojek umolousaného podvraťáka a jde venčit. Manžel se pouze vzmohl na otázku, kolik že to bude stát, já jsem ztratila řeč úplně.

„To jsem ještě nespočítal,“ nedal se vyvést z míry mistr. Nejsem příliš trpělivá a podobné situace bez zvýšených emocí těžko zvládám. Šla jsem si raději sednout zpět do auta a odtud jsem sledovala průběh venčení. Manžel zatím postával u dílny a trpělivě čekal. Naštěstí pes příliš neotálel, vykonal, co vykonat měl a asi po patnácti minutách se svým páníčkem nabrali směr k dílně. Tam za chvíli vešel i manžel. Ani ne za minutu opět vyšel a běžel někam směrem do města. Na můj udivený pohled jenom zavrčel - jdu někam rozměnit,nemá drobné – a v očích se mu zračilo počínající šílenství, neboť mistr sklenář za ním volal „A pospěšte si, já musím odjet!“

I když se to tak možná nejeví, sklo jsme si nakonec odvezli a okno zasklili. A mě mimoděk napadlo, jak by se asi zachovali mí klienti, kdyby u mě v kanceláři šlápli do kočičince, potom byli vykázáni ven z důvodu venčení psa. O tom, zda bych je poslala někam rozměnit si peníze vůbec neuvažuji, nemusela bych je už více vidět. Klienty i ty peníze. Nebo co bych dělala já, kdybych se s něčím takovým setkala u své kadeřnice. Okamžitě bych se odebrala ke konkurenci za rohem. Jenže účetních i kadeřnic je v každém městě, jak se říká, dvanáct do tuctu. Ale sklenářů?  Nebo obuvníků, nebo jiných nedostatkových řemeslníků? To si pěkně rozmyslíte, jestli budete poslušně šaškovat u mistra vzdáleného dvacet kilometrů, nebo vyhledáte konkurenci o dalších dvacet kilometrů dál.

Prostě, jak říká staré přísloví: „Řemeslo má zlaté dno.“

Můj příběh práce služby
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Nehodlám brečet za minulým režimem, ale, u velkých fabrik bývala učňovská střediska, vysoké školy plodily pouze tolik inženýrů a doktorů, kolik bylo třeba a sehnat dobrého řemeslníka nebyl žádný problém. Dnešní společnost plodí vysokoškoláky jak na běžícím pásu a nikdo rukama už nechce dělat. Do politiky lezou čím dál, tím mladší, kteří o životě ví úplné prd a osobují si právo nám vysvětlovat, jak máme žít. Ještě že se těch našich "světlých zítřků" už nedožiji. To není nostalgie nad minulým, ale smutný výhled do budoucnosti. Tohle není můj svět.
Jana Šenbergerová
Vnuk se vyučil truhlářem a ještě se rozhodl, že se vyučí elektrikářem. Doufám, že bude jako řemeslník použitelný. Když se mi konečně podařilo sehnat šikovného hodinového manžela, brzy jsem o něho zase přišla, protože měl tak málo zakázek, že se neuživil. Asi jsou v našem městě skoro všichni schopni opravit si všechno sami. A to byl opravdu člověk na svém místě. Zručný, pracovitý, dovedl pracovat samostatně, aniž bych ho musela pořád hlídat, poradil si s každým problémem.
Antonín Nebuželský
Odborníků je? Ono záleží na tom"... Zkuste sehnat někoho, kdo opraví vestavěný sprchový kout.Přišli se podívat odborníci a koukali jako já. Tak tohle ne, celý to demontovat, ani jsem je nepřemlouvsl. Napsal do firmy, která je vyrábí, počkal si tři týdny. Potom přijel chlapík z Moravy, jak říkal, kouknul na to, nebudu říkat jak, ale nic nedemontoval, vyměnil kohout, takový přepínač, během půl hodiny. Napsal fakturu, nevzal si občerstvení , že spěchá, sbalil se a byl pryč. Smekám.
Zuzana Pivcová
To je starší článek, který jsem asi nečetla. Léto 2016, vypadá to, že jsem byla v jižních Čechách a nejspíš bez připojení. Patřím k těm, kteří si sami nedokážou nic opravit, takže v případě nouze potřebují řemeslníky. Naštěstí nám zde v paneláku takové služby shání nebo doporučuje představenstvo, dole u dveří visí různé odkazy na možné služby. Na chalupě v Týně už je to horší. Řemeslníci jsou šikovní, ale člověk se jim musí hodně přizpůsobovat, i když jim platí.
Josef Borecký
Mě se zdá že zlaté dno se dnes hledá někde docela jinde...
Jitka Caklová
"Řemeslo má zlaté dno", to mohu potvrdit. Když se něco umí a člověk to dělá s láskou, pak je to radost.
Dana Puchalská
Vida, jeden další článek z archivu. A moc se mi líbí. Jo, jo řemeslníci.... Někdy jsou jako Pat a Mat.
ivana kosťunová
Pane Holsteine, je to naopak, u nás továrny zoufale shánějí právě řemeslníky od černého řemesla.
ivana kosťunová
U nás na sídlišti zvonil takový hodinový manžel v teplákách a kulichu na zvonky a nabízel své služby hlavně osamělým ženám. Nevím, zda někde uspěl, přijela pro něj policie ještě dříve, než mohl prokázat své kvality :))
Hana Rypáčková
Svatá pravda. Dokud nevymřeli, opravují. Zatím to tu jde..Ale už shánějí ševce u Bati. Hodinoví manželé se ovšem množí, ale jak jsou šikovní, nevím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.