(Před časem jsem tu zahlédl poznámku ve smyslu „Jak to, že ke korupci ještě dochází, když už o tom všichni víme?“ – Tak jsem stručně popsal, jak to může celé vypadat.)
Nazdar Františku. Tak co, zase v křesle místostarosty?
Nazdar Jardo. Ale to víš, někdo tu káru musí táhnout dál.
Nojo, nojo. Hele, nepotřebuješ udělat nějakej kruháč?
Co blbneš, proč kruháč?
No to víš, teď je málo zakázek, nám zbyly nějaký vobrubníky a taky mám volný chlapy…
Copak vo to, vono by to asi šlo, ale kde to chceš dělat?
Kde? No třeba na tom téčku u mateřský školy.
Jo na tom téčku, no to je fakt, tam bychom kruháč mít mohli. Co když tam v budoucnu pude ještě čtvrtá cesta, žejo?
Tak vidíš – jsme domluvený.
No počkej, počkej. Kolik by to stálo?
Ále myslel jsem..., tak jeden a půl?
No neblázni. Kde bych to vzal?
A tak co třeba jen za bič? Desítku tobě a já abys věděl to udělám i za ten zbytek.
No to už je jiná řeč, to víš, musíme šetřit. Tak asi jo, no.
A z čeho to teda vemeš?
Hele, to už vím. Tak abys věděl, vezmu to - z rozpočtu na rozšíření tý školky! Chtěli jsme tam nalejt čtyřku, ale i za trojku se hodně udělá.
(Jak asi víte: bič = jeden milión korun, čtyřka = 4 mil., desítka = 10%, v tomto případě sto tisíc korun.)