Oprášeno z domácího archivu: Jak jsem přišla k mobilu
Ilustrační foto: pixabay.com

Oprášeno z domácího archivu: Jak jsem přišla k mobilu

28. 7. 2016

Pracovala jsem přes 20 let jako provozní programátorka u sálových počítačů. Když nastala éra PC, byl nám jeden nainstalován do kanceláře. Vůbec jsem ho neměla ráda a nechtěla se jím vůbec zabývat. Ostatní kolegyně nadšeně PC obletovaly, psaly (tehdy ještě v T602) recepty, návody a jiné důležité věci. Kdykoliv jsem kolem PC prošla, opupínkovala jsem se. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že se za pár let bez něj neobejdu, tak jsem se mu vysmála, i když jsem tušila, že se schyluje ke konci počítačů sálových.

Stejný přístup jsem měla k mobilním telefonům. Zastávám názor, že telefon slouží k rychlé komunikaci s nepřítomným člověkem, abychom se dohodli kdy, kde a v kolik, nebo k rychlému odvolání něčeho dohodnutého. Nějaké vykecávání po telefonu nemám ráda a nepěstuju.

První mobil v rodině si pořídil zeť, hrdě jej všude nosil a úspěšně zapomínal na stole, pořád někomu volal nebo SMSkoval. Zanedlouho přifrčela s mobilem i dcera, což mě vytočilo – na co takové zbytečnosti, když máte pevnou linku a blá bla blá. Měli tendenci mě do všeho zasvětit, ale úspěšně jsem se bránila. (Bože, to byla doba co?!).

Jednou jeli do Prahy a vzali s sebou moji kamarádku, která  vždy dvakrát ročně za mnou přijíždí, abych ji doprovodila na Německé velvyslanectví potvrdit vdovský důchod. V Praze se nevyzná, takže jsem ji vždy na Florenci vyzvedla a zase tamtéž do autobusu usadila na cestu zpátky. Ten den mladí spojili příjemné s užitečným, přijeli navštívit babičku a vzali Ivu s sebou, ať se netluče autobusem, autem je to pohodlnější. Protože měli v Praze ještě něco v plánu, předali mi Ivu na Andělu a odjeli. Ivě dala dcera mobil, aby se s námi mohli domluvit. Po cestě ji vysvětlili, jak s přístrojem zacházet. Iva je ještě větší kopyto než já. Když jsme se vracely k domovu tramvají, začal v poloprázdném voze vyhrávat neodbytně mobil. Všichni cestující si už své mobily zkontrolovali, my s Ivou konstatovaly, bože, kterej blbec je tak hluchej a ten druhej vytrvalej. Byly jsme to my a dcera věděla, s kým má tu čest, takže byla vytrvalá.

Před  opravdu mnoha léty v říjnu mi ukradli kabelku. V listopadu jela dcera s vnučkou do Prahy do nemocnice na kontrolu a na Knížecí u Ženských domovů se jim rozbilo auto. Tak mi zavolala do práce, jestli by někdo pro ně nemoh přijet a odtáhnout je. Sedli jsme s kolegou do auta, jeli pro ně a  odtáhli do Forďáckého servisu. Technik požadoval všechny věci z auta vzít s sebou, a tak mi na parkovišti byl předán předčasný nezabalený dárek k vánocům – nová kabelka. V momentě, kdy jsem ji vzala a jala se prozkoumávat přihrádky, začal zvonit mobil. Našla jsem ho a hned na dceru, ty sis tady zapomněla mobil. A vnučka na to, „ne ne babičko, to je  tvůj mobil, ty – takový počítačový expert, nemůžeš být tak zaostalá a nemít ho!“ Dcera si pořídila nový mobil, a tak jsem zdědila její starou nokii.

Ta stará nokie už neexistuje, bez mobilu si už ale nedovedu život představit.

 

 

 

 

 

mobily Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Nejdříve jsem zastávala názor, že mobil krade můj volný čas, a nechtěla jsem ho. Ale odmítaného chleba největší krajíc, a když jsem si pořídila svoji první Nokii, už se bez mobilu neobejdu. Ale pořád jsem se nerozhodla, jestli opravdu krade ten čas, nebo ho šetří.
Olga Štolbová
Bez mobilu nevycházím, ale moc ho nepoužívám, stačí pocit, že v případě nouze můžu někam zavolat. Zdeno, zdravím, těším se na setkání na lodi, nebo už v Kozlovně? *****
Jana Slavíková
Docela dlouho jsem se mobilu bránila, ale pak jsem jednou odpověděla na nějakou soutěž v MfD a vyhrála ho. Byl to žlutý Phillips Fysio a sloužil mi dlouho, pak jsem dostala služební, po čtyřech letech mi zůstal a teď mám zděděný z firmy mé dcery. V MHD hovory přijímám, ale jen oznámím, že zavolám později. Občas se mi stane, že vyjdu z domova bez něj a nic se nestane. Beru ho jako služebníka, ne pána a občas vzpomínám na dobu, kdy byla jedna telefonní budka na celou ulici a taky to stačilo :-)
Zdena Proboštová
A je fakt, že i ten mobil používám k tomu abych se domluvila kdy, kde a v kolik, nebo se omluvila z domluveného setkání když to nevyjde. S telefonem u ucha nechodím a i zákazníci, kteří volali o pomoc museli počkat, až vystoupím z MHD, abych jim poradila.
Hana Rypáčková
Taky dědím mobily. Oddaluji ten poslední -dotykový.Ale čím dřív si ho osedlám, tím mi bude sloužit. Jiné prý nebudou.... Často nejsem k dohledání /vybito/ a sledují pak moji stopu na FB nebo íčku. Často marně.
Jarmila Komberec Jakubcová
Tak jako píše Zuzanka i mně vadí hovory v mobilech na veřejných místech. Považuji to za neslušné vůči ostatním. Sama bych si nedovolila v MHD telefonovat. Jinak ale si život bez mobilu představit neumím. Je to můj společník na cestách, mám v něm internet, GPS a další funkce, které nutně potřebuji. Marně přemýšlím, jak jsem to dřív bez něho zvládala.
Eva Balúchová
Já bez mobilu nevycházím.Beru ho jako takovou jistotu co kdyby.Zuzko,máme jednu řidičku v autobuse,ta klidně vyhodí telefonisty i teď.Protože někteří jsou nesoudní.Jednou jsem jela v buse,cesta trvala 20 minut a celou tu dobu rozvedená paní na celý autobus líčila jaké jí dělá ex problémy.Všichni jsme poslouchali(neposlouchat nešlo) a cesta nám pěkně uběhla. :-)
Zuzana Pivcová
Hlasité soukromé hovory po mobilu v dopravních prostředcích nemám ráda. Vzpomínám, jak kdysi před lety řidič MHD, jedoucí k nám do sídliště, zastavil a vykázal mladíka, který si začal telefonovat. Ať vypadne, že ho to ruší. Pane, to už by si dnes nedovolil. A já, když jsem měla první telefonát, to zazvonilo také v autobuse, tak jsem vystoupila a zůstala stát na zastávce a tam jsem mluvila. :-))) Mobil oceňuji jen v nutných případech, např. při volání policie, záchranky, při zabloudění. Ale mít ho neustále u ucha nebo v ruce, toho jsem daleka.
Karel Boháček
Vidíte a já se bez mobilu klidně obejdu / beru ho jen jako součást KPZ na svých výletech/.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.