Čas hojnosti, čas sběru hub
FOTO: autorka

Čas hojnosti, čas sběru hub

27. 6. 2020

Konečně! Konečně je to tady. Po vydatných deštích se z našich lesů zvedá mlhovina, nejdříve jen tak lehounce mezi stromy na obzoru, lesy se paří. Porostou houby a pro velkou většinu české a moravské populace nastane čas sběru.

Budou se plnit koše, košíky, tašky. Bude se vstávat brzy ráno a prolézat v lese oblíbená místa. Bedlivě nahlížet do mlází. Ale do lesa se vyrazí i odpoledne, určitě tam po ranních houbařích něco zůstalo.

Pravý houbař se s každým nalezencem pomazlí, tím, že ho pěkně očistí, okrájí, omete štětečkem a láskyplně uloží do košíku. Nejde mu ani tak o množství nalezených hub, jako o jejich kvalitu. O to toulání po lese a tiché zvolání: mám!

Jsou houbaři, co sbírají jen pravé hřiby, nad těmi ostatními ohrnují nos a berou je jen v naprostém nedostatku těch pravých.
Nejhorší jsou však houbaři, kterým jde o množství. Rychle utrhnout, hodit do koše a pelášit dál, aby nám to jiný houbař nesebral. A v koši (to v lepším případě, v horším je to klidně igelitová taška) se válí houby všech velikostí, neočištěné a mnohdy nevalné kvality. To potom ty houby naříkají, kam jsme se to dostaly? A co teprve jak naříká houbařova manželka při jejich čištění a třídění. Svou drahou polovičku by raději než v lese viděla v horoucím pekle. Ale není jí to dopřáno. I takovýto houbař je pravým nadšencem a zítra nebo pozítří vyrazí do lesa zas.

Po návratu z lesa nastane čas zpracování hub. Smažení, dušení, zapékání. Nejrychlejší je dát je nakrájené do mrazáku, ale když je hub požehnaně, musel by být mrazák nafukovací. A tak se zavařuje, suší a provádí všechna možná kuchyňská kouzla s dary lesa.

Pro mě osobně nejhorší sortou houbařů jsou houbaři ze sousedního Polska. Chodí na houby celé trestní výpravy. V ruce nesou plastové kbelíky a igelitky, udělají rojnici a šlapou jak vojenský předvoj. A z různých koutů lesa slyšíte „Agneša!!! Juzek!!! Bolek!!!“, no prostě řvou jak na lesy. A mě berou čerti. V lese se má našlapovat lehce, potichu, užívat si šumění stromů a zpěvu ptáků, nevyplašit srnku a jen ji z dálky pozorovat. Ke každému hříbku pokleknout, vykroutit ho z jeho jamky nebo lehce odříznout, očistit, uložit a pokochat se jeho krásou. Kdo ví, jak dlouho budeme moci ještě tento náš „národní sport" provozovat. V našem lese se už objevila tabulka „vjezd jen na povolení arcibiskupských lesů...“, bojím se doby, kdy na cedulce bude „VSTUP JEN ...“ , to by byl pomalý konec houbaření v zemích Českých i Moravských. Ale my si poradíme, budeme tam chodit na tajňačku.

Jsou houbaři, kteří do lesa na houby kromě košíku a houbařského nožíku nosí ještě další věc. Ne, není to pivo v plastové láhvi. Je to fotoaparát. Asi jste již uhodli, že i já k těmto houbařům patřím. Snažím se najít i jiné než ty notoricky známé konzumní houby. Nějakou raritu.
Jednu takovou jsem našla v roce 2013 v zaniklých a zdevastovaných Jánských koupelích nedaleko Kružberku, a to jsem ani nešla na houby. Houba se jmenuje kukmák bělovlnný a byl to úžasný pocit. Nález to byl docela vzácný. A od té doby pátrám a fotím. Snad budu mít zase jednou to pravé houbařské štěstíčko.

A vám přeju plné košíky, klid a pohodu při sbírání hub.

houby
Hodnocení:
(4.8 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jsi správná houbařka i fotografka. A ten kukmák, to tedy kukám, tedy koukám. :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.