Nevím, proč jsem taková?

Paní Evo, nedá mi to a musím napsat ještě tento dodatek. Paní Čáslavská byla bezesporu vynikají sportovkyně, o tom není žádných pochyb. Zmínka o jejím synovi mi však nedělá dobře. Četla jste knihu "Prostě, zabil jsem svého otce", kterou napsala sestra pana Odložila ? A četla jste o tom, jak syn paní Čáslavské dostal milost a neodseděl si za tu vraždu ani jeden den ? A četla jste o tom, jak střední školu sice neudělal, ale šel hned na vysokou studovat práva...? Doporučuji k přečtení...

Milá Evo, děkuji Vám za slova útěchy. Věřte mi, že i já se snažím radovat z každé maličkosti. Hodně čtu a snažím se i psát.. A koupili jsme si chatu v lese a podle možností jsme tam s manželem trávili maximum času. Říkala jsem si, že když se nedostanu nikam mezi lidi, budu se aspoň přírodou kochat.. Vypadá to však, že ani tato radost mi nemá být dopřána... Objevil se tam nový soused a znemožňuje nám průjezd kolem své chaty. Pomalu se vyrovnávám s myšlenkou, že tam jezdit nebudeme. Ano, zatím bych mohla být v klidu, protože mám manžela, byť o 12 let staršího, ale zdravého, schopného a hlavně ochotného mi se vším pomáhat . S pomocí dětí ovšem nevím, jestli mohu počítat.. Jak jsem již psala, možná by mi zajistili nějaký lepší domov důchodců, ale mají své rodiny a svou práci. Je to jiná generace a jak to kolem sebe vidím, neznám nikoho, kdo by se obětoval kvůli rodičům.. a protože obavy ze všeho a ze všech jsem měla vždycky, doléhají na mě občas i teď. Nevím, proč jsem taková.....

Danuše, ani já neprocházím skvělým obdobím, přišla jsem tragicky o všechny z rodiny, už nikoho nemám, jen fenku Meginku a kamaráda Lukyho. A také "chůvičku" mé Meginky Vlastičku. Zrovna včera mi řekla větu, buďte na sebe hodná, já také někdy jsem. A o tom to je. Hledat i v době trápení střípky štěstí. Dopřát si kytičku pro radost, poslouchat hudbu, co máte ráda, přečíst si knihu. Dnes jsem četla články o Věře Čáslavské, kde tuším její syn řekl, že byla za všechno její dobro potrestána, kdeže tedy je ten Bůh... Ona po zlatém dešti úspěchů pak prožívala dost těžký život, přesto se nevzdávala. Tito lidé, kteří se nevzdávají jsou myslím ti nejlepší. Jen se mi nezdá, že Vaše děti nemají na Vás čas. Co já bych za to dala, kdybych se mohla o maminku starat, než mi odešla jsem si už zjišťovala, jak bych se o ni nejlépe postarala, nechala bych bývala i práce a byla bych tu jen pro ni. Nebylo mi to ale dopřáno a maminka mi odešla navždy... A i kdyby jste zůstala jednou bez manžela, třeba by Vám pomohla pečovatelka u Vás doma, i to je řešení. Prášky žádné neberte, to je myslím cesta do "pekel", maximálně zkuste Tryptofan od firmy Brainway, to by Vám mohlo pomoci a neublížit, ale ani to bych nebrala každý den, jen když je člověku hodně ouzko... Přeji Vám hodně sil a střípky radosti a štěstí.

Danuško, jsme každý jak jsme. Všichni jsme nedokonalí. Ale máme rozum. Máme možnost přemýšlet. Co se stalo, stalo se pro naše poučení. Abychom se mohli stát dokonalejšími. Tak hlavu vzhůru. Přijmi se. Přijmi všechna poučení. Všem lidem nevěř. Nejsou všichni dobří. Jsou i zlí. Jsou i nepřející. Neodsuzuj je, ale dej si na ně pozor. Odpouštěj, ale nepřátel se s nimi. Prášky neber. Nebudeš přece ze sebe dělat blbce...

Ja jsem presvedcen, ze kdyz ma nekdo problemy, obavy a nebo se mu práve nedari, jsou pratelé ti, kterým se muze sverit. Myslim ze na i60.cz se vzdy nejací najdou.

Paní Vaculíková, moc děkuji za Vaše slova.

Že si za všechno může sama, napsala paní Danuše a ne já, ale jak myslíte ., já už se zdržuji všeho.

Pani Šimková, víte že by mě docela zajímalo, jaké to články by se měly na tomto webu objevovat? Jsem tady relativně krátkou dobu, ale nikde jsem neviděla, že by nějaké téma bylo zapovězeno. Je ale pravda, že když jsem nakoukla na autorčin profil, měla jsem pocit, že tam píše ještě někdo jiný pod stejným jménem. Přesto paní Danuši nezavrhuji, člověk nikdy neví, co na něj v životě ještě čeká.

Já souhlasím s paní Vaculíkovou,zrovna jsem něco podobného chtěla napsat a vy jste to napsala za mě.Né všichni senioři jsou akční a právě ty co potřebují naši pomoc bychom měli alespoň virtuálně podpořit.Takže se paní Danuše nebojte a klidně se vypovídejte.Je pravdou,že svěřená starost je poloviční starost.Komu to vadí,ať to nečte.Nakonec bych napsala:prášky né pokud to nebude nutné,to se raděj vypovídejte nějaké kamarádce.U mě to funguje.

Paní Šimková, nevím o tom, že by bylo někde stanoveno, co se zde má nebo nemá psát. Na nikoho nic neházím a NIKOHO nenutím, aby mé články četl. Je mi jasné, že Vy, taková úspěšná, zdravá a seběvědomá učitelka nemůžete pro mě mít pochopení. Přeji Vám hodně, hodně a hodně zdraví ...