U cesty na kraji lesa
stojí malý dům,
bydlí v něm princezna
má tam jenom stůl,
malou židli a postel,
je to ta princezna,
co uklízela kostel.
Každé ráno, každý den,
chodí do lesa ,chodí ven
a modlí se k pánu Bohu,
za lásku mezi námi
a modlí se k pánu Bohu,
za lásku na této Zemi.
Večer,když vyjdou hvězdy,
princezna vychází,
povídá si s hvězdami,
povídá si s Vesmírem
a je šťastná nesmírně.
Ta princezna jsem já,
jsem tady schovaná,
Jsem tady schovaná,
ale nejsem PRINCEZNA!