Potkala jsem Casanovu…

Petře, líbí se mi, jak píšete o důležitosti pohlazení, ale třeba i obejmutí, že? Řekla bych, že je to víc, než všechny poklady světa... Jinak co se týče autorizace pro případnou knihu, myslím, že by stačil souhlas těch, od kterých by v knize byly příspěvky a na oplátku by třeba dostali zdarma každý 3 výtisky místo honoráře, pokud by se kniha prodávala a já věřím, že ano. Minim. "Íčkaři" by si ji se zájmem přečetli. No a kdyby byl náklad velký a knihy rozprodány, mohli by se honoráře rozdělit stejným dílem po odečtení nákladů na vydání knihy mezi autory, ale zároveň i redakci . Ale já myslím, že nám zde nikomu nejde o finance, ale o sdílení. Tak uvidíme. Nápad je to super, ještě vymyslet přitažlivý název, to by se zde mohla vyhlásit soutěž třeba. Tak uvidíme. Tak třeba redakce "Íčka" popřemýšlí a seženou se sponzoři...

Ještě několik slov. Ta myšlenka stahnutí a složení jednotlivých povídání jistě není nová. Myslím, že jsou tady obsažena některá krásná povídání. Má to jeden problém. Autorisace. Ale jistě pro svoji potřebu to nemá problém.

Zdenino, krásně se to četlo. A při moji představivosti jsem mnohé z toho viděl, snad i slyšel. Není nic horšího být sám. Mnohdy stačí vědět, že tam někde někdo je. Občasné zavolání, občasné napsání či i to občasné setkání. Je jedno jak to setkání vypadá. jestli je to jen někde v kavárničce u kafíčka či vínečka, nebo pozvání do domácí pohody. A pokud nědy by se snažil tvrdit, že mu pohlazení nechybí, jen lže. Pohladit se dá slovem stejně jako rukou po vlasech či jinde. Moc se mi líbí tohle povídání, tahle vzpomínka. Ale tohle by asi měla být hlavní náplní I60. Povídání či předávání svých tužeb, přání či jen vzpomínek.

Zdenko, krásně jste to vybarvila. Připomínáte mi mou maminku, ta sice kila navíc neměla, ale žila také "svižně" a naplno bez ohledu na věk. Milovala bílou barvu, která ji ještě více rozzářila. I já mám zkušenosti se seznamkou a myslím, že není nad to, poznat někoho zcela jinou cestou v reálu. Ač třeba i na Facebooku jsou tací muži, kteří by mne zajímali. Možná i já je, ale pokud jsme nesmělí se vyjádřit, budeme se stále jen míjet s touhou v srdci. Věřím, že nezapadáte do pečovatelského domu s nářky na nemoci a další neduhy života, byť ja k stárneme, nás všechny nějak dohání... Pište dál pro pobavení nás všech, to smysl má. Tyhle naše neprofesionální, ale srdeční "otisky" zážitků jsou moc potřeba. Někde jsem tu dnes zahlédla nápad, že by "íčko" mělo vydat knihu našich článků a fotografií. Pod to se podepisuji, to by bylo super a věřím, že zájem by byl obrovský. Dokonce věřím, že by se mohlo vydat několik dílů, protože jedna kniha by nestačila. Snad i já se zas někdy dostanu k psaní, i mne mile překvapil ohlas na články Kolotoč štěstí, či Pomněnky zase vykvetou...Zatím aspoň občas vkládám snímky. Přijeďte do Prahy 15.6. a třeba poklábosíme více. Všem přeji rozkvetlá jarní srdíčka a rožhavené letní touhy. Eva & fenka Meginka

Líbí !!!!! *****

Hezké, pobavil jsem se. A fakt Vám to sluší, pokud je fotka Vaše. A přeji Vám víc tak pěkných článků. Rád si přečtu.

Je to hezký článek,,také jesm měla podobné zkušenosti, Dnes si myslím, že se muži dělí na ty hodné, a ti jsou ženati a na ty ostatní, které bych už nerada zkoušela. Usoudila jsem, že je mi nejlíp samotné s mými dvěma chlupatými miláčky, které mě určitě nezklamou.

Myslím, že bych také neodolala! :-)))

Pěkně jsem si početla a plně s vámi souhlasím. Někdy je velmi přínosné udělat si průvan v hlavě, aby vynesl stařinu a uvolnil místo Životu. Jen tu větrejte, ať to své seniorství nebereme příliš vážně. :-)

Je dobře,že začnete zase psát,budu se těšit na vaše další články psané s vtipem.