Terezín 15.5.2016

Smutné a úděsné vzpomínky. Už nikdy....*****

Karle,Jitko,Zdenko a Eleno děkuji.Nerada se zúčastňuji nějakých pietních aktů,pohřbů atd,ale někdy se tomu nevyhnete,není úniku.

Je mi smutno z toho, co člověk dokáže udělat člověku. Jímá mě hrůza z toho, jak je člověk nepoučitelný. Děkuji za velmi dobrý článek.

Krásné vzpomenutí na mučednickou smrt tolika lidí. Až z toho jde mráz po zádech.Moje učitelka byla uvězněna v Terezíně a vyprávěla o svém pobytu zde. Bylo to smutné vyprávění.Ztratila tam muže a odnesla si doživotní zdravotní následky.

Dějujeme Alenko za článek, nebylo asi lehké o těch hrůzách psát, čest jejich památce.A tobě díky.

Děkuji za vzpomínku. Bratr babičky mé manželky byl jedním z posledních koho zde zastřelily /poslední skupina mladých odbojářů/.

Ladislave,Vlaďko, Libore,Hani a Alenko děkuji za vaše vyjádření.I já jsem procházela touto pevností se smíšenými pocity,útou a pokorou. Kde se dnes konají prohlídky Malé pevnosti, tam v těch neukrutnějších podmínkách živořili a byli vražděni nevinné oběti,dokonce celé rodiny. Je to a zůstane v našich srdcích,ten nejodstrašující čin nacistů.

Alenko, tvoji návštěvu Terezína a následný článek a fotodokumentaci oceňuji jako nanejvýš dobrý, až statečný počin. Sama jsem tam v minulosti byla několikrát, včetně tryzny a bohužel s pocity jsem na tom byla vždycky stejně jako Hanka R. Nicméně takových připomínek nebude nikdy dost. Již nyní se v některých zemích začínají hrůzy holokaustu popírat.

Hezky jste to, Alenko napsala a zdokumentovala, ale když vidím, co se děje ve světě, mám vážné obavy, že jsme nepoučitelní.

Byla jsem tam několikrát, ale nikdy při slavnostní akci. Mám tam stísněný pocit .Když s vnoučaty, tak předtím byla dlouhá příprava- někdy to školy podceňují... Pěkně jsi to zdokumentovala a moc ti to sluší...