Děj se odehrává pouze v jednom bytě. Je tam umělecký pořádek, nepořádek. Občas něco pohozené, u počítače třeba hromádka knih a papírů, jinak celkem útulno. Přes židli připravená nákupní taška, na stole peněženka a lístek se soupisem na nákup.
Postava Eva – starší zmatkářka (později oblečená řekněme v nedopnutém baloňáku, bundě), má brýle, že špatně vidí a má slabší orientaci.
Rekvizity – 1 mobil a 1 přenosný telefon na pevnou linku, 2 brýle (nákupní taška, kabelka, peněženka, lístek, tužka, ostatní dle dalšího popisu)
I.
Eva si bere svrchní oblečení. Chystá se na nákup.
Sklání se k papírku, šátrá po tužce a povídá si pro sebe
Eva (huhlavý monolog):
-Co sem to ještě chtěla? Jó vajíčka, už tam mám poslední. V kterym letáku to bylo?
Šátrá do hromady se slevovými letáky. Nasazuje si brýle na blízko.
-No bezva – v posledním. Hm, dokonce dvacet procent sleva.
Už se chystá na odchod, když si vzpomene. Výměna brýlí.
-Jo, musim si vzít mobil. Kde ho zase mám?
Začne pobíhat po bytě, nadzvedává hromadu knih, dívá se do polic, kapes, ledničky atd.
Eva (rozčileně):
-Do prčic. Pořád něco hledám. To se nedivim, že nic nestíhám. A zrovna, když tak pospíchám...
Podívá se směrem k telefonu na pevnou linku
-Nedá se nic dělat.
Hrabe v pohozené kabelce, nebo někde hledá, a vytahuje notýsek. Výměna brýlí. Bere do ruky telefon z pevné linky. Čumí do notýsku a vymačkává číslo.
-Kdybych si aspoň pamatovala vlastní číslo.
Zvuk mobilního telefonu se ozve z připravené nákupní tašky.
-Já blbec! Už jsem si ho připravila do tašky.
Vytahuje mobil z tašky a pokládá na polici. Zamačkává telefon na pevnou linku (ne ale na mobilu) a vrací ho do podstavce. Výměna brýlí. Popadne tašku, peněženku a lístek, obouvá se na chodbě a zběžně vychází, zavírá za sebou vchodové dveře.
II.
Otevírají se vchodové dveře a vchází Eva s plnou nákupní taškou. Začíná vytahovat nakoupené věci, když jí padne pohled na polici.
Eva (naštvaně pro sebe)
- Nó jo. Hlavně, že jsem ho tak dlouho hledala.
Vezme mobil do ruky a mžourá brýlemi na dálku do mobilu, jestli jí někdo nevolal.
-NO – a zrovna někdo volal. - Možná zubařka, že nemám chodit. To je pech!
Hází tašku se zbytkem nákupu na židli a mačká zpětně číslo. Poté začne zvonit v pokoji pevná linka.
Eva letí k telefonu celá rozčilená s mobilem u ucha.
- To volá určitě holka, kdy přiletí. Já se zbláznim. Zrovna teď!
Vytáhne telefon z podstavce a aniž by poslouchala, ječí do něj:
- Báro počkej, já mluvim s mobilem!
Odtáhne trochu telefon od ucha a mluví do (hluchého) mobilu.
- Prosím vás, asi jste mi před chvílí volali. Moc se omlouvám. Já vám hned zavolám. Teď mám jiný hovor!
Mobil položí někam a přitiskne si přístroj na pevnou linku k uchu.
- Tak už jsem tady. Kdy dorazíte? Haló, Báro, to jsi ty?
Kouká na telefon a zase ho dává k uchu. Mimika údivu.
Znovu si bere mobil a mačká (zpětné) číslo. Za chvíli zase zvoní pevná linka.
Znovu bere pevný telefon s poznámkou
- Asi to tam zase někde nad Amerikou vypadlo a Barča to zkouší znovu -To je ale divnýýý, že vždycky volá, když zrovna začnu …..
Drží oba telefony v obou rukách. Sedne si na židli a zasedne nákup.
Eva (zničeně s oběma telefony před očima)
-Jen blbec si může volat sám sobě. …
