Když se zima rozhodne, že si ještě dost neužila, plácne jaro přes prstíčky. A to pak odnesou i natěšení zahrádkáři, kteří právě chtěli potrestat plevel v skoro rozkvetlých záhonech. Turisté i cyklisté si také své radovánky raději odřeknou. Tak co s načatým nedělním odpolednem.
Unavení a prochladlí jsme už chtěli procházku po jarní Kampě skončit, když před námi cedule na malém domečku u Sovových mlýnů - KAMPA JAZZ od šestnácti hodin. Naštěstí je to místo trochu odlehlé a ukryté před nájezdy zahraničních tlup. Uvnitř bylo útulno a taky narváno. Mezi malostranskými usedlíky zřejmě oblíbená kulturní rozkoš. Takže se tam prostě téměř všichni znali. My byli přivandrovalci. Ze všeho udivení a nadšení. I z fantastického domácího ořechového perníku. Ale hlavně z muziky.
Ta poletovala příjemně vyhřátou místností v neformální atmosféře. Orchestr, složený ze zdravého jádra hudebníků zralého věku, postupně doplňovali další. Nakonec dorazila i slíbená zpěvačka, třešnička na jazzovém dortu.
Bylo to parádní odpoledne. Půvabně lidské bez velkých pódií a barevných světel reflektorů.