Mé nostalgické vzpomínky na MDŽ

Libore,nedočetla jsem k těm"lepším"koncům.Zcela mě pohltilo úvodní vyprávění,a pak jsem už pro slzy neviděla.Je to krásné,dojemné a statečné.Děkuji.mm

Libore,hezký článek,pěkné vyprávění ze života.Určitě seš na kluky pyšný a oni na tebe.Máte smutné i pěkné vzpomínky,doufám,že teď už u vás plyne život klidně a spokojeně.Zasloužíte si to. Díky za tulipány a přání.

Tulipány mám moc ráda, ale nevím jak poděkovat za dojemný příběh stejně výstižně jako íčkaři přede mnou. Libore zvládl jste těžkosti života obdivuhodně. Přeji Vám, ať už poznáte jen krásu života.

Moc hezké vyprávění.Dělat dětem mámu i tátu ,to smekám.Také mám schovaná přáníčka ze školních let našich dětí.Je pravda,že každé ženě není dopřáno být matkou.Proto uznávám MDŹ.Na těch dřívějších oslavách v zaměstnání byly samé ženy.Jen těch pár mužů,co nás obsluhovali.Kdo se chce napít,tak se napije svátek-nesvátek.A Vám Libore za tu obětavost ,jakou jste přistupoval při samostatné výchově,přeji už jen zaslouženou lásku Vašich synů.

Libore moc se mi líbí váš článek, hlavně rozumím první části, tu jsem si přečetla dvakrát. Vím, že není jednoduché vychovávat děti když jeden z rodičů chybí. Ale vše jsme zvládli a dnes už máme radost z dětí i vnoučat.

Libore, mám jednu spolužačku z VŠ, původem z Budějovic, která se po třicítce coby svobodná odhodlala vzít si ovdovělého muže s dvěma kluky téhož věku, jako byli ti Tvoji. Pak téměř na čtyřiceti přivedla na svět ještě svého vlastního chlapečka. Je to úžasná bytost, nikdy mezi dětmi nedělala rozdíl, postarala se o celou svou chlapskou domácnost a ještě si udělala doktorát a docenturu a dodnes částečně působí na Jihočeské univerzitě. Škoda, žes neměl takové štěstí i Ty. Ale skláním se před Tebou s úctou a obdivem, protože to je život, skutečný, tvrdý i krásný zároveň, zatímco já tady tvořím jen jakési verše coby odraz života. Tebe musely mít rády i kolegyně, protože jsi k nim přistupoval jako muž gentleman a nikoliv jako "lovec vteřinových vznětů". Pánům se omlouvám. Ano, byly oslavy MDŽ, ale jejich obsah, průběh, vytvářeli především sami lidé. Mohla bych vyprávět. Ale nebudu rušit dojem z Tvého krásného vyprávění, za které Ti děkuji, Méďo z Brlohu.

Jenom prostě stručně: Libore, díky!

Děkuji za článek, dojal mě. Také jsem vyráběla s žáky přáníčka k MDŽ a na oslavy ráda vzpomínám - v kolektivu byly samé ženy, tak se žádné velké opíjení a sápání nekonalo.

Libore, skláním se s úctou před tímhle krásným povídáním. Kdybych měl to srdíčko slzama pokapané, přidal svoje slzy navíc. I tak mě ukáply. K MDŽ jsem se tady už vyjádřil a jsem rád, že je tu někdo další, který ví co je úcta k ženě. Vždyť bez nich bychom na světě nebyli. Vím,že jsou i někdy problémy a nastává bouře,ale potom sluníčko svítí dál.

Liborku, v tvém článku je smutek i radost. Myslím, že se tví synové můžou se svým otcem všude chlubit. Taky si vzpomínám na pár totalitních MDŽ a musím říct, že to tak hrozné nebylo. Přeji ti opravdu hodně štěstí. *****