Obec Doloplazy se nachází asi 13 km severovýchodně od Olomouce a ničím se výrazně neliší od stovek podobných vesnic v naší zemi. Je zde obecní úřad, který je zřizovatelem základní a mateřské školy, knihovna, dva obchody se smíšeným zbožím, tři vesnické hospody, kostel s farou. Obec má asi 1300 obyvatel. Vlak k nám nejezdí a proto dopravní obslužnost zajišťuje autobusová doprava. Jako v mnoha jiných podobných obcích působí i zde několik spolků jako třeba Sbor dobrovolných hasičů, Zahrádkáři, Tělovýchovná jednota Sokol, Skautský oddíl. A národopisný soubor Olešnica.
Soubor byl založen v roce 1969 a svou činnost rozvíjí do dnes. Několik zakládajících členů souboru už není mezi námi, řada už dávno ukončila svoje působení v tanečním souboru a byla vystřídána mladou generací.
Hanácký národopisný soubor dostal jméno podle názvu místního potoka a svou činnost směruje k oživování hanáckých zvyků, písní a tanců. Za tu řadu let členové souboru presentovali taneční pásma a písně na mnoha místech u nás i v zahraničí. Hanácké tance a písně potěšily diváky několikrát v Rakousku, Maďarsku, Bulharsku, Holansku, Dánsku, Itálii a jinde.
V naší obci pořádají členové souboru oblíbený Hanácký bál.V sobotu, před popeleční středou, projde vesnicí masopustní průvod a rozveselí náves. Ale největší domácí akcí je již tradiční Jízda králů. Koná se první červencovou neděli. U nás se říká na hody. Protože místní kostel je zasvěcen svatým Cyrilu a Metoději.
Slavnost Jízda králů na Hané není v povědomí veřejnosti tak známá, jako ta na Slovácku. Zvláště ta Včnovská, která byla zapsána do kulturního dědictví Unesco.
Jak dosvědčují záznamy v archívech i soudní akta, tento starobylý zvyk se udržel po celá staletí na moravském Slovácku a na Hané a má historický podklad. Přes dálku staletí nám uchovává ohlas vzpomínek sahajících hluboko do naší národní minulosti.
V neklidných dobách, za vlády Přemyslovců, byla Morava rozdělena na údělná knížectví. Členové panovnického rodu se navzájem svářili a vyvolávali časté vzpoury proti králi a to mělo za následek trestná tažení, kterými trpěl nejvíce prostý lid. Z uherského pomezí byly na Moravu podnikány četné loupeživé vpády. Docházelo k situacím, kdy kníže nebo král po nešťastném střetnutí se silnějším protivníkem projížděl v přestrojení s malou družinou svých nejvěrnějších krajem, aby unikl svým pronásledovatelům. Takové události se vtiskly hluboko do paměti poddaného lidu. Lidová poezie je přetvářela po svém, ne bez jisté dávky svérázného humoru a ironie. To je patrno jak z uspořádání celého obyčeje, tak z každé věty „královských hlasatelů“. Mládenci doprovázející krále oslovují hospodáře a hospodyni:
„Na krála, pani matko, na krála! Máme krála chodobnyho, přetym ale poctivyho. Okradle ho na horách, na dolách, na krakovskym mostě. Okradle mo třesta koni z prázdnyho stáni, okradle mo třesta volu z prázdnyho dvoru. A ti voli tak veleky rohe měle, než jich vrana přeletěla troje mlady veseděla a čtvrty zachladila, protože pro ně mista neměla. Déte nám matko přece aspoň to svinsky plece, nebo klobáso, co se ňo devětkrát opášo a po desáty svyho konička podepno. Pak-le beste nám nechtěle nic dáti, bodeme to na vás vemáhati. Bodeme jesť a piť a ve to páni hospodáři, bodete moseť zaplatiť.“
Mládenci na koních doprovází krále v čele pestrobarevného průvodu velkou části obce a za zvuků hudby a zpěvu přivedou průvod,který se skládá z domácího souboru a hostujících skupin, až na místní hřiště, kde pokračuje až do večera bohatý program. Tvoří jej vystoupení národopisných souborů od nás i ze zahraničí.
Tancování v hanáckém souboru Olešnica jsem se věnovala víc jak dvacet let a prožila neuvěřitelné množství krásných zážitků.
Jsem za ně šťastná. Je na co vzpomínat.
Moje fotky nepatří k těm nejpovedenějším. Pokud máte zájem, najdete pěkné obrázky z Jízdy králů na stránkách souboru Olešnica - www.olesnica.doloplazy.cz
