ILUSTRAČNÍ FOTO: ingimage.com

Pedagogem ve vedlejší roli

28. 1. 2016

Moje próza Můj příběh

Autor: František MENDLÍK

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František MENDLÍK 3.2.2016 08:12

Moje druhá dcera, taktéž kantorka, využívá rozhodnutí byrokratů z Bruselu a potažmno našich vlezdoprdelků na Ministerstvu školství. Jako vedlešák dělá pedagogického opatrovníka mentálně postižených žáků v normální třídě. Často loví svého klienta pod lavicí!

Jaroslava Ševčíková 3.2.2016 00:53

Pěkné vyprávění. Jo, být pedagogem je činnost riziková. Žádná záruka na úspěch...

Lidmila Nejedlá 1.2.2016 01:09

Františku, je to na delší debatu. Napíšeme si.

František MENDLÍK 31.1.2016 20:44

Liduško.Bydlí u mne jenom nárazově, tak tři dny v měsíci. Prostě ještě mi neteče do bot. Vím o tom, že dělám blbost, ale nemohu si pomoci.Proto ta moje povídka je ještě pořád sranda.

Lidmila Nejedlá 31.1.2016 20:37

Františku, máš problém. Nazýváš hodným člověkem někoho, kdo žije na úkor jiných. Mladý člověk má studovat nebo pracovat nebo obojí. Měl by se podílet na provozu domácnosti, když u Tebe bydlí. Ty, důchodce stále pracuješ a podílíš se na jeho pohodlnosti. Promiň.

František MENDLÍK 31.1.2016 19:08

Milá paní Lidmilo.jak jsem psal, tak to je. Ale já jsem také mněkota. Kluk se zjeví nečekaně. Má u mne svůj pokoj, ví kde je lednička a na rohu stolu má dvě stovky. Kolikrát jsem se chystal jej vyhodit na mráz. Stačilo by, aby se nějak vzeořel. Jenže on je to nekuřák, abstinent a hodný kluk. A teď Lidmilo raď!

Lidmila Nejedlá 31.1.2016 12:46

Františku, Františku...táta v rodině Tvé dcery, tedy zeť, by měl být CHLAP! Ty se tím netrap.

František MENDLÍK 31.1.2016 10:28

Kamarád mého vnuka je na tom stejně. Jeho rodina má ale milion. Takže kluk už studoval na několika soukromých školách jazyky. Pokud vím ,teď studuje japonštinu!

František MENDLÍK 31.1.2016 10:25

Nezastírám, že je to o mém vnukovi, jak už u mých příběhů bývá. Hlavní problém je matka, moje dcera. Zastává se syna za všech okolností a můj zeť si nechce rázným postupem rozbít manželství. A zde platí moje heslo. Ženy nejsou slepice, ale kvočny!

Soňa Prachfeldová 31.1.2016 10:11

Sice humorné napsané, ale přesto smutné. Rodiče takového potomka s ním budou mít starosti až do smrti. Někdy si myslím, že dříve povinnost pracovat , měla své velké přednosti. Nebyli by olupováni , týráni a zabíjeni senioři od svých nemakačenských potomků.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Lenost, která mohla mít fatální následky

Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i ohrnují nos. Je to krásná země plná nádherné přírody a příjemných, přátelských lidí. Hlavně se s nimi domluvíme bez výuky cizího jazyka a jsme si navzájem blízcí.

Jindřich Berka

Zápisník starého muže: Co se mohlo stát, ale nestalo

Místní pivovar má už dlouhou tradici a patří mezi ty velké a významnější. Velké určitě, aspoň co do…

Zdeněk Folvarčný

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá