Mým koníčkem, ne-li KONĚM, je vaření a ještě více pečení. Poslední léta hodně často a prakticky cokoliv. Peču něco malinko pro sebe, protože kousek sladkého si ráda dám, ale především peču pro své známé, kamarády, přátele. Ať jsou to různé oslavy, svatby, narozeniny, ale i třeba jen tak pro posezení nebo na víkend těm, co třeba nemají čas, nebo si netroufají.
Peču slané pečivo,včetně chleba, ten především pro sebe, různé housky, rohlíky, s náplní i bez. Většína mého pečení jsou ale různé moučníky, buchty, koláče různých druhů, náplní, záviny. Zákusky jednotlivé moc ne, i když jsou v oblibě, především pro rodinky s dětmi.
Vrcholem ale jsou dorty, včetně svatebních. Ty nepeču až tak často, ale pokud ano, tak fantazie nesmí kolikrát chybět. Někdo chce dortík krémový, někdo figurální, různé krémy, různé korpusy. Prostě dle přání toho, kdo si dort objedná.
Jeden požadavek však byl opravdu rarita. Na jednom pracovním jednání, které vůbec nebylo o pečení, tak nějak padla řeč, že parta vodáků bude mít akci zavírání Berounky a že by nebyl špatný nějaký dort a nemusí být nijak velký, taková ta běžná velikost. Na moji otázku, jaký by měl být, zazněla odpověď MŽOUREC MODRÝ. Trošku jsem byla v rozpacích a ptala jsem se, co to je. No je to nějaká příšerka, vodní skřítek, která je modrá, má zelené vlasy a mžourá. Podobu ať si vymyslím.
Byla to malá výzva něco vymyslet. Hned z počátku bylo jasné, že to bude dort potahovaný, hezky barevný. Uvnitř pak byl přáním kakaový korpus s pařížským krémem. Dohodnut termín, a pak už to záleželo na mé maličkosti, jak se s tím poperu.
Výsledek vidíte na obrázku. Nadšení z dortu bylo veliké, vzbudil veselí a nakonec si všichni pochutnali. Měl však jednu chybu, byl malý, takže příště budu péct velkého skřítka.