Dožít se důchodu je moc pěkné. Každý je mladý, ale užívat si stáří se vždy nepodaří. Vzpomínám si na první okmžiky té volnosti. Předala jsem všechen inventář, dokumenty, informace a rady své nástupkyni, a měla před sebou adventní svátky. Potkala jsem spolužačku, která se divila: "Už jsi v důchodu? Co budeš dělat?" Vůbec jsem nechápala, proč se diví. Bohužel do roka umřela. A já jsem v 54 letech měla konečně dost času na vnoučata, maminku a manžela, který už byl v důchodu a já mu to tak záviděla.
Už před Vánoci jsme si vyjeli na hory. Lyžovačku jsem si na začátku roku opravdu užívala. Ponechala jsem si brigády na školních lyžařských zájezdech a na letních táborech. Jezdili jsme na mimosezónní zájezdy k moři a brali s sebou i předškoláky vnoučata. Ponechali jsme si své aktivity, vlastně se snažíme žít v důchodu stejně, jako jsme žili ve volných chvílích, když jsme pracovali. Milan se svým celoživotním koníčkem stolním tenisem zabývá dodnes.
Rádi cestujeme, sice už ne po Evropě, ale objevovat neznámé kouty naši země je stejně kouzelné. A vracet se do oblíbených míst je milé. Jsme vášniví čtenáři a knihovna pořádá spoustu akcí, přednášky, besedy a zájezdy. Také klub diabetiků má zajímavé programy, edukační pobyty a zábavná poučná setkání. Máme rádi svobodné rozhodování ve využití volného času a nejsme organizovaní v klubu důchodců. Velmi mě zaměstnávala maminka, která se dožila téměř 91 let, velká rodina, vnoučata, s kterými jsme velmi rádi doma, i na dovolených. Máme i spoustu přátel. V létě se scházíme u řeky na plavání, na Podskalí máme posilovací stroje na cvičení pro důchodce. Nechci se rozloučit s cvičením v tělocvičně, bruslením a lyžováním. Sport byl velkou náplní mého života.
A jak vycházíme s důchodem? Milan má průměrný a já podprůměrný, odešla jsem do předčasného. Máme vyrovnaný rozpočet. Oba rádi vaříme. Většinou se stravujeme doma, do restaurace jdeme jen občas, spíš posedět při sklenici piva. Žijeme stále ve stejném bytě paneláku, kde jsme vychovali děti a byt jsme si koupili. Většina obyvatel tu zestárla s námi, někteří byty přenechali dětem. Mladí se o dům ve společném vlastnictví dobře starají. Získali dotace na zateplení a nový výtah. Od letošního roku nemusíme uklízet společné prostory, pracuje za nás úklidová firma. Za domem je rozlehlý park, za ním je nemocnice s první pomocí, obchody jsou hned přes ulici, za kulturou také nemusíme daleko.
Za městem pod lesem máme zahradu. I když jsme zpočátku tvrdili, že: "Tak hluboko jsme neklesli, abychom chodili na zahradu", jsme teď rádi, že máme své místečko pro rekreaci. Není to daleko, ale často jezdíme autem. Mně práce s rostlinami baví, často si tam uvaříme oběd, čteme si, zajdeme na kus řeči k sousedům a náš pes, pudlík Venda, je tam velmi spokojený.
Co se ve městě seniorům nabízí? Jsou tu Pečovatelské domy, Domov důchodců, Kluby důchodců a vlastně na bývalých pracovištích také s námi počítají a na různé akce zvou. Důchodci mohou chodit na obědy, které jsou finančně výhodnější než obědy z Pečovatelsé služby. Jednou za měsíc je levné kino, Taneční odpoledne, slevy na koncerty a divadla, městská doprava zdarma. Ráda využívám jednou týdně bruslení pro důchodce a cvičení s velkými míči.
Jsem spokojený důchodce. Bylo by to báječné, jen aby to vydrželo a nic nebolelo. Od 16. listopadu 2001 jsem v důchodu a jsem rentiérka - důchodkyně - seniorka a pořád mě to hrozně baví. Jsem to já jak za mlada, jenom jinak vypadám (a na nohu napadám).
Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.