V našich sdělovacích prostředcích se stále opakují zprávy o tom, jak jsou „šmejdi“ stále vynalézavější a senioři se nadále nechávají těmito darebáky napálit. Řada mladých lidí projevuje starost o to, aby již psychicky labilnější senioři nebyli těmito „vymývači mozků“ nadále okrádáni, a že by se měly příslušně i upravit zákony o pravidlech obchodování.
Jako již dlouholetý důchodce sám nemám starost o své vrstevníky vystavené záludným útokům „šmejdů“. Mnoho seniorů se již naučilo „číst mezi řádky“ na pozvánkách těchto v podstatě zločinných obchodních organizací a našlo i vhodné protiúdery na tyto darebáky. Sám jsem kdysi před čtrnácti lety podlehnul demagogii firmy BECK a koupil si s manželkou jednu levnější sadu hrnců pro „zdravé vaření“. Po prozření jsem si již dával pozor a vybíral jsem pouze takové nabídky této cestovní kanceláře, které byly pro mne jako důchodce finančně i obsahově výhodné.
Vzhledem k tomu, že tato firma byla alespoň z hlediska plnění závazků uvedených na pozvánkách skutečně spolehlivá, absolvoval jsem řadu zahraničních i tuzemských zájezdů, které se mi vyplatily, aniž bych si něco dalšího koupil. Využil jsem mimosezónních leteckých i autokarových zájezdů do Bulharska, Německa, Rakouska i Itálie, poznal mnoho zajímavých míst od Terstu, Benátek, Hitlerova „Orlího hnízda“, navštívil Berlín, Postupim, Drážďany. Túčastnil se rozsáhlé exkurze do automobilky v Mladé Boleslavi i likérky Becher, poznal řadu přímořských měst. K soukromé cestě bych jinak svou domácky zaměřenou manželku v důchodu již nevyprovokoval. Všimnul jsem si, že více prozíravých seniorů volilo stejnou taktiku, jak obelstít tyto „šmejdy“.
Mohu sice litovat ty psychicky labilní osamělé seniory, kteří nemají rozumné mladé potomky, kteří by je mohli v jejich bláhovém počínání korigovat, ale ani oni nakonec nepřijdou “na žebráckou hůl“, neboť svůj malý ale jistý důchod jednou měsíčně zase dostanou.
Více se obávám o juniory z řad našich studentů, kterým dnes mnohem horší „šmejdi“ usilují ne o peníze, ale o vykrádání duší. Mladí lidé, především studenti, byli vždy žádaným objektem duchovní manipulace za všech totalitních režimů a vzhledem k mladickému nadšení a nedostatku reálných životních zkušeností takovým tlakům v rozsáhlé míře podléhali.
Dodnes ještě v Německu přežívají senioři, kteří mají pěkné vzpomínky na příjemné výlety a pobyt v kolektivu Hitlerjugend, u nás později na pionýrských táborech a svazáckých akcích. Od bývalé komunistické totality se současná totalita finanční mafiánsko-politické vládnoucí kliky liší pouze maskou formálně demokratického režimu.
Mnoho současných zmanipulovaných studentů nevnímá absurdnost situace, jak tito nenávistně vystupují nehorázným způsobem proti Miloši Zemanovi, což byl jediný dosud úřadující politik, který v listopadu 1989 stál se studenty na Národní třídě a později k nim promlouval z Letenské pláně. Dav současných „usmrkanců!“, kteří v roce 1989 ještě nebyli na světě nebo čůrali do plen, se nechá seřadit jako stádo, na křižovatce ulic Spálené s Národní třídou si od anglicky mluvících distributorek vyfasují červené karty a jdou „bojovat“ na Albertov za demokracii proti prezidentovi Zemanovi.
Absurdnost této situace přiměla i rektora Zímu, aby se k počínání organizátorů této akce kriticky vyjádřil. Jako typický zbabělý intelektuál ovšem brzy podlehnul nátlaku otevřeného dopisu s podpisy cca 250 akademických nezletilců, vesměs s tituly Mgr., výjimečně několika docentů a pochopitelně i profesora Putny, a potom svou kritiku poníženě odvolal.
Zažil jsem sám akce studentů angažujících se v roce 1968 na podporu Dubčekových reforem i studentů z roku 1989, kteří svým způsobem iniciovali pád Husákova totalitního režimu. Tito studenti měli ještě své ideály a představy o spravedlivější fungující společnosti a byli ochotni se pro ni angažovat. Mnozí ze současných (ne všichni) studentů vidí však ve vysokoškolském diplomu pouze „jízdenku“ k osobní prosperitě společenské prestiži a vstupu do „lepší společnosti“.
Většina těchto pitomců však brzy zjistí, že dobře honorovaná prestižní místečka jsou předem vyhrazena synkům a synovcům „správných“ lidí, kteří mají příslušné styky a oni jako mladí inženýři ve fabrikách a začínající lékaři bez atestace v nemocnicích se budou muset těžce ohánět a že jsou vlastně také příslušníky toho pracujícího „plebsu“, kterým dnes tak demonstrativně veřejně opovrhují a jehož zájmy hájí právě přímo zvolený prezident Zeman.
Tyto zmanipulované nezletilce, kteří jsou ochotni připnout si odznak „Karle, jsi můj prezident“, nezaráží, že oproti nadprůměrně inteligentnímu vzdělanému Miloši Zemanovi stojí vyžilý, totálně nevzdělaný miliardářský děvkař a kavárenský povaleč, jehož základní kvalifikací je, že byl od kolébky cvičen, jak se pohybovat v „nejlepší“ šlechtické společnosti a že má tudíž v mezinárodním měřítku v těchto vrstvách rozsáhlé styky a jako Kalouskův figurant je schopen ještě nějakých okrajových politických intrik.
Z absurdit, ba přímo ze zrůdností současného režimu jako by nevnímali, že v Česku neexistují žádné skutečně nezávislé noviny a paradoxně některé ze soukromých televizí jsou ve svých zpravodajských pořadech objektivnější, než současná veřejnoprávní televize. Tito studentíci také nevidí, nebo nechtějí vidět, že v současných podmínkách neexistuje skutečná kultura a sport, nýbrž bezohledný šoubyznys nejrůznějších „celebrit“ a milionářských hokejových a fotbalových šoumenů, že „celebritami“ se stávají i vyšinutí jedinci typu jistého Vláda z imbecilní „reality-šou“, kterým televize Prima vyplácí milionové odměny. Při tom tatáž televize propaguje dobročinné sbírky na skutečně potřebné, okradené nebo tělesně postižené občany a vyzývá i nemajetné důchodce, aby nějakou stokorunou přispěli.
Tytéž televize seznamují občany s módními výstřelky známých žen provozujících vizuální prostituci (označovaných oficiálně jako topmodelky), které pod záminkou předvádění výstředních módních hábitů ve skutečnosti nacvičenými pohyby prodávají na výstavních molech chlípným milionářům pohled na své „mladé maso“. Tyto mladé ženy své „mladé maso“ také nezřídka prodají za závazek sňatku manželského nějakému hokejovému nebo fotbalovému šoumenovi s vygumovaným mozkem a mnohamiliónovým bankovním kontem. Ženy tohoto typu se také rády předvádějí v televizi a ukazují vzácné kabelky v cenách mnoha desetitisíců korun. Takové televizní pořady jistě potěší pracující ženy, mnohdy samoživitelky malých někdy i churavých dětí, které s obtížemi vyjdou se svým chudým příjmem.
Tito studentíci také nevnímají, že se rozšiřuje propast mezi velmi bohatými a pracujícími relativně chudými občany, že tyto dvě skupiny začínají žít v určitých oddělených komunitách, které se od sebe výslovně izolují. Velice trapně a hloupě znějí nářky některých intelektuálů, že Miloš Zeman rozděluje společnost a že potřebujeme prezidenta „Sjednotitele“ (nejlépe „národního“ knížete Schwarzenberga) na jakýchsi společných ideách. Užitečnost Miloše Zemana spočívá právě v tom, že obrazně řečeno nastavuje této drasticky rozdělené společnost zrcadlo a snaží se věcnými argumenty získat na svou stranu i ty současnými „šmejdy“ zmanipulované spoluobčany.
Zbývá ještě formulovat, kdo je současná vládnoucí klika tohoto státu a odkud se rekrutují současní novodobí „šmejdi“, vykrádající duše části dnešní mládeže. V tomto státě bohužel vládne skrytá aliance maskovaných oligarchů ve spojení s finančními mafiány a části prodejných politiků. Jejich aktivními „šmejdy“ v převládající části jsou novináři a pracovníci televize a rozhlasu, populární zpěváci, nejrůznější celebrity a téměř všichni účastníci a provozovatelé šoubyznysu, kterým se dostává možnost vyjadřovat se ve sdělovacích prostředcích.
Pokud by se někomu toto hodnocení zdálo být nespravedlivé, stačí se poohlédnou několik desítek let nazpátek a připomenout si, jak téměř celá „kulturní fronta“ tohoto státu „v jednom šiku“ nevybíravým způsobem hanobila signatáře Charty 77. Někteří z dosud žijících účastníků těchto akcí se dodnes vymlouvají, že museli, že byla taková doba.
Skutečně, z historie je známo, že umělci byli vždy vmanévrováni v různé míře k poklonkování mocným tohoto světa. Bertold Brecht ve své eseji „Pět potíží při psaní pravdy“ to formuloval postřehem: „Nepřijmout slávu od mocných znamená mnohdy nepřijmout slávu vůbec“. Dnešní kolaboranti současné mocenské kliky již takové výmluvy mít nebudou. Tito plní svou roli „šmejdů“ v dnešní době jenom pro svůj osobní zisk nebo z totálního nepochopení základního problému současnosti.
Nenávistná kampaň těchto lepších „noblesních“ lidí proti prezidentu Zemanovi jenom demonstruje současnou propast mezi kořistníky a parazity a zbylou pracující většinou občanů. Tito lidé využívají každého „stébla“ nepodstatného výroku nebo činu Miloše Zemana k jeho očerňování a znevažování. Typickým příkladem jsou i oficiální politologové, kteří předstírají tímto způsobem „objektivní“ hodnocení činů prezidenta. Na jedné straně ohodnotí mírně kladně jeho snahu zlepšit obchodní spolupráci s Čínou a jinými zeměmi, na druhé straně jako významné mínus uvedou banální skutečnost, že prezident například v časové tísni (kdy měl jmenovat nové generály) využil volného sedadla v soukromém letadle a nečekal do druhého dne na cestu s ostatními delegáty ve vládním speciálu.
Pokud jde o Miloše Zemana, ten svým mnohdy zjevně odlišným chováním na veřejnosti vzbuzuje pozornost a určitým skupinám svých odpůrců dává záminku k nehoráznému překrucování jeho výroků a k nenávistným výpadům. Je smutné, že těmito demagogickými výpady se dají zmanipulovat i formálně bezúhonní lidé. Typickým příkladem je Zemanův postoj k mentálně retardovaným dětem, u kterých se přimlouvá za jejich zařazování do speciálních škol s kvalifikovaným personálem pro jejich výchovu. Ke lživé štvanici, že Miloš Zeman doporučuje diskriminaci tělesně postižených občanů se nesmyslné připojil i pan Krása a jedna vysokoškolsky vzdělaná vozíčkářka, i když jim oběma muselo být při jejich kvalifikaci jasné že Zeman hovořil na téma mentálně handicapovaných dětech.
Žijeme v době, kdy společnost je zatím natolik vyspělá, že panu Krásovi a jiným tělesně postiženým pro jejich odlišnost již téměř nikdo nehorázně nenadává. Stejně jako pan Krása se i Miloš Zeman odlišuje od většiny průměrných lidí a odlišnost u mnoha duchovně zaostalých jedinců vyvolává iracionální nenávist. Po letech výchovy a péče o školáka s Aspergerovým syndromem a na základě dostupných životopisných údajů ze života Miloše Zemana se odvažuji tvrdit, že Zeman patří do skupiny lidí, kteří žijí ve „stínu“ Aspergerova syndromu. Předpokládám, že v budoucnu mou diagnózu profesionální psychologové a psychiatři „historicky“ potvrdí. (Někteří odborníci na autismus již vyjádřili názor, že rozdíl mezi tzv. „normálním“ člověkem a člověkem s Aspergerovým syndromem je celkem plynulý a každý máme v sobě nějaký podíl autismu).
Kromě dobromyslné kritiky zesnulého Pavla Dostála, že Zeman je „špalíček neotesaný, se kterým nikdo nic neudělá", bývalý spolupracovník Zemana, pan Šlouf, se tvrdě vyjádřil, že Zeman je člověk s nulovou sociální inteligencí. Toto je handicapem prakticky všech lidí postižených nějakým podílem Aspergerova syndromu. Tato odlišnost nijak nezmenšuje velikost Miloše Zemana jako člověka i jako výrazného politika. S tímto problémem ve výraznější formě se musely vyrovnat mnohé významné osobnosti v minulost i současnosti (Isaac Newton, A. Einstein, Nikola Tesla, v současnosti Bill Gates, spisovatelé Joanne Rowlingová nebo Axel Brauns).
Mnoho duchovně vyspělých občanů vnímá odlišnosti ve vstupování Miloše Zeman s nadhledem zaměřuje se na podstatné záležitosti. Zato nenávistní ideologičtí odpůrci Zemana využívají každé záminky k jeho hanobení, ke kterému se ochotně připojují i „lepší lidi“ našeho státu. Typické jsou kritiky paniček z „lepší“ společnosti, které navenek až přetékají hranou „noblesností“ a které se tak veřejně „stydí“ za „ostudného“ prezidenta. Nedostatek jakýchkoliv věcných argumentů vede odpůrce Miloše Zemana až k scestným výrokům, například „umělce“, autora paskvilu ENTROPA, ve znění: „Na Hradě sedí kreatura, která má místo úst řitní otvor a z něj vycházejí exkrementy“. A těmto „argumentům“ módního výtvarníka Davida Černého někteří zmanipulovaní mladí studentíci s červenými kartami horlivě tleskají.
Pokud jde o dočasná vítězství novodobých manipulátorů naší mládeže nejsem zase úplný pesimista. I ve věku nad 77 let stále poznávám hodnotné přemýšlivé mladé lidi, kteří odolali ideologii současného zrůdného neregulovaného tržního systému. Jsou to lidé nejrůznějšího vzdělání a profesí, kteří nevyznávají nějakou speciální filozofii nebo náboženství, stačí jim úsilí z vnitřní potřeby žít smysluplně a čestně. O těchto mladých lidech se ovšem v denním tisku nepíše, tito nevystupují pod taktovkou zhýralé toxikomanky v úchylných „reality- šou“ jako „vyvolení“ apod. (kteréžto programy svého času Miloš Zeman výstižně označil za „představení idiotů pro idioty“) ani v komerčních soutěžích o titul „Superstar“ nebo „Miss ČR“.
Počet těchto mladých lidí, dosud globálně neorganizovaných odpůrců současného mafiánského kapitalismu, v podstatě praktikovaného satanismu, stále vzrůstá a je možné, že tito lidé v příštích létech prosadí zásadní změny společenského řádu současné zhýralé lidské komunity i bez celosvětové katastrofy.
