Mé přání

Za zády vlání,
před sebou rozcestí,
vyslyš mé přání
vypsat se z bolestí,
štěstí je šálek,
ucho mu upadlo,
volání dálek,
odvěké divadlo.

Den předá vládu,
sonáta dozněla,
být strůjcem pádu,
ne, to jsem nechtěla,
škrábe mě houští,
v ústech mi vyprahlo,
život mě zkouší
jak křivé zrcadlo.

Sudičky touhy
daly mi do vínku,
okamžik pouhý,
palčivou vzpomínku,
jizvy a vrásky,
ty smím si přibalit,
do cárů lásky
tělo své zahalit.