Pozdrav kamarádce Božence
ILUSTRAČNÍ FOTO: www.mestojablonec.cz

Pozdrav kamarádce Božence

20. 12. 2015

Že jsem se narodil v posledním roce válečném či těsně poválečném se dalo vyčíst z mého profilu. Tak ještě snad místo, kde jse se narodil. Místo, kde se říká DOMA, ač již téměř půl století tam nebydlím. Je to Jablonec nad Nisou, či spíš jeho dnešní součást, bývalý městys Mšeno nad Nisou. Píše se nad Nisou a to za námi v lukách tekl takový potok a ona to Nisa byla. Vlastně jedna z Nis, neboť jich více je a později v jednu větší se stékají, přesto dlouho jako potok vypadá ta řeka.

Dodnes se rád jezdím podívat Domů, i když původní Mšeno zmizelo a stojí tam sídliště. I místo mého rodného domku stojí panelák. Ulice mají jiný směr, jiná jména, a tak se pokaždé postavím za naši školu a říkám si: tak tady asi někde byl náš dům, tady jsme si hrávali. Pár domků zůstalo, tak zabloudím do míst, které nejsou sice tak spjaté s dětskými vzpomínkami, ale ke starému Mšenu patří.

Do školy to bývalo přes ulici a plot, jenže pan školník byl dle našich tehdejších názorů kruťas, a tak jsem musel pečlivě obcházet školní zahradu a vcházet hlavním vchodem. Škola stojí dodnes mezi paneláky, ač v provozu dávno není. Postavili novou, větší. V naší staré škole bývali i esenbáci i Vietnamci a další nedůstojné využití. A jelikož při návštěvách Jablonce jsem potkával čím dál méně mých spolužáků, neboť sídliště vše rozprášilo, pokusil jsem se s kamarádkou dát dohromady školní sraz. Poprvé po 25 letech.

Jelikož Boženka bydlela dále ve Mšeně a její muž byl další spolužák Jarda a podařilo se mi ukecat ještě dceru bývalého pana školníka, byl sraz na světě. Samozřejmě bez mého velkého přičinění a za velké snahy Boženky (měla výhodu, dělala vedoucí na místní poště a hodně lidí znala) jsem potkal některé kamarády skutečně téměř po 25 letech. Někteří byli ti z dětství a mohl jsem Jirkovi říci hned mezi dveřmi ČAU Prádelno, ač jinak se Praisler jmenoval. U mnohých však bylo nutné opětné představování. A to si některé holky klidně řekly jejich nové jméno.

I pány učitele jsme tam měli. Bylo nám děsně dobře, a tak další srazy následovaly a tradice se zachovala do dneška. Jsem rád. Z toho starého Mšena skutečně mnoho nezůstalo. Ale to nejhlavnější žije dál - přátelství. A abych nezapomněl. Před hasičárnou stával starý dub o velkém průměru. Několik nás ho muselo objímat. Dnes po hasičárně ani šajnu, dub však stojí dál.

Nějak jsem se moc rozkecal a proto končím. Boženko, je na tobě, jestli někdy budeš chtít pokračování povídání z života mého. Přeji Ti nádherné dny, plné krásných vzpomínek a tajných přání.

Moje próza Můj příběh vzpomínky
Autor: petr stejskal
Hodnocení:
(3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
petr stejskal
Pro Ingrit. Už nějaká povídání jsem vložil. Tak třeba jdou i přečíst. a nebo nechat být. P.
Zdenka Jírová
Srazy mám ráda, setkávám se pravidelně / teď, co jsme v důchodu už každoročně / se dvěma třídami - základní a střední. Někdy se objeví spolužák, který žil celá léta v zahraničí a nepoznáme ho. Je s tím spojena vždy nějaká legrace a hodně vyprávění. Každá má škola je v jiném městě, tak si užiji i malého cestování. Setkat se s přáteli z mládí je vždy dobrá věc.
Alena Várošová
Vzpomínky,ať už krásné,veselé,či smutné si nosíme ve svém srdci.Někdy je potřeba vzpomnky provětrat Petře,tak jak jste to nyní udělal Vy.
Zuzana Pivcová
Už jsem několikrát napsala o našich školních srazech a spolužácích, ráda si přečtu obdobná vyprávění od jiných. Jsem ráda, že nám se daří setkávat se pravidelně. Interval pěti let jsme po společné úvaze zkrátili, protože....No, je to tak. Díky za hezké vyprávění.
Jitka Chodorová
Ano, asi nás všechny dohání zašlé časy minulé, tak děláme vše proto, abychom si je připomněli, a takové srazy jsou k tomu předurčené. Hezké psaní. Díky i vaší kamarádce Božence.
Hana Rypáčková
Hezké vzpomínky.Byla jsem letos v Jablonci, ale do Mšena nezašla.Nejsem Boženka, ale jistě si to přeje.
petr stejskal
Ingrid, děkuju.
Ingrid Hřebíčková
Dobrý den, děkuji za pěkný článek, ale určitě nejen Boženka bude chtít pokračování povídání z vašeho života. Těším se na další.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?