Jedno svoje želízko v ohni soutěže už mám, ovšem vzhledem k tomu, že o vítězi nerozhoduje síla zážitku, ale síla losovacího zařízení, rozhodla jsem se přece jenom ještě dokončit už rozepsaný a posléze odložený příspěvek.
Rok 2015 je totiž rokem, kterým se jako zprvu docela nenápadný potůček, nabírající cestou času na síle vlivem přítoků zvaných přátelé, vine portál i60. A tak, přestože jsem většinu zážitků už ctěným čtenářům i60 předhodila ve formě svých pokusů o reportážičky, dovoluji si svůj rok 2015 s i60 ještě trochu shrnout.
Je zima, venku fičí a na i60 máme Velkou módní soutěž. To byl tedy zážitek! Fotila jsem se ve svém outfitu v únoru venku a přesvědčila se, že míň je víc! Dopadla jsem totiž neslavně a srovnala si v hlavince, že byla hloupost obléknout se do něčeho, co mi není vlastní a ven bych v tom nešla ani omylem.
Rychle jsem strávila hořké poznání a odhodlaně se přihlásila na přehlídku historických modelů v letohrádku Kinských spojenou s ukládáním vzpomínek seniorů do Národní kroniky. Doufám, že jsem si tam napravila aspoň trochu reputaci u porotkyně Elen Zajíčkové. Stačilo totiž říct ohrnuté kalhoty a hned jsme se společně zasmály. Divákům jsem na širokém schodišti letohrádku ve společnosti báječných modelek z i60 předvedla historické zlatosvatební šaty z roku 1950. Ťuk. Tak asi tady je to místo, které je mým nejsilnějším zážitkem roku 2015. Poprvé a nejspíš naposledy v životě jsem sestupovala po schodišti v záři reflektorů vstříc hordě fotografů a kameramana celoplošné televizní stanice. A co víc, já jsem poskytla i rozhovor pro televizi Barrandov. Pěkně jsem pohovořila o šatech, které mám na sobě a pak jsem si uvědomila, že jsem taky plácala pěkné nesmysly. Doufala jsem, že odvysílají něco z toho, co jsem povídala o majitelce šatů, jenže večer ve zprávách jsem se viděla, jak říkám ... no radši to tu nebudu opakovat. Zkrátka dali tam zrovna a jedině to, co jsem doufala, že vyhodí ... zákony schválnosti fungují.
Přeskočila jsem v čase jiný silný zážitek. A tím je setkání i60 v Poděbradech, které proběhlo jen pár dní před přehlídkou historických modelů. Však právě toto setkání mě nabilo takovou pozitivní energií, která ze mě sršela ještě na schodišti v letohrádku! Měla jsem z něj trochu strach, protože jsem prakticky nikoho osobně neznala, ale ten ze mě spadl hned po příjezdu do Poděbrad. Při cestě parkem z nádraží cestou lemovanou tulipány na mě totiž volala hlavní poděbradská hostitelka Lidmila s Evou B., vyhlížející z pod kavárenského slunečníku hosty a nervozita spadla definitivně po ubytování na pokoji s Marií Magdalenou. Sled víkendových událostí v Poděbradech byl jako vichřice a fičel přes čertice, solnou jeskyni, procházku po Poděbradech, parník a bazén a vyvrcholil posezením v Modré kavárně. Dlouho jsem se tak nepobavila a nenasmála a často a ráda si ty chvíle vybavím.
Květen patřil návštěvě Poslanecké sněmovny s Vandou. No jo, zase i60. A kdypak by se mi mohlo přihodit, že zasednu v poslanecké lavici a dokonce se postavím k řečnickému pultíku?
V červnu jsem s výpravou i60 zdolala Mužský v Českém ráji a seznámila se osobně i s hvězdou i60 Bertíkem. V září poněkud jiná sestava, doplněná dokonce o praotce Čecha z Bohumína, zdolala památnou horu Říp. Myslím, že průvodce v kapli přerušení svého výkladu zaníceným vystoupením praotce Čecha (Helenky Č.) ještě nezažil. Nutno dodat, že překvapení to bylo pro všechny. A já doufám, že i moje překvapení pro výletníky v podobě bramborových placek, které jsem statečně na zádech donesla nahoru, bylo příjemné.
Říjen patřil Měsíci v růžové a já si považuji skutečnosti, že jsem se za přihlížení kamarádek z i60 na ně mohla ve společnosti zralých modelek z i60 usmívat z mola, tentokrát v oděvech ryze současných.
Proběhla jsem i Villou Pellé a sálem Na Marjánce a fandila zralým modelkám z i60.
Ani mezi těmito akcemi, spojenými se setkáváním přátel, jsem nezahálela. Běhala a jezdila jsem po městě a blízkém i vzdáleném okolí jako zuřivý fotograf. Od manžela jsem dostala přezdívku "náš malý Egon". Nikdy předtím jsem nebyla na Řípu čtyřikrát za rok. Odměnou mi jsou moje úlovky, které jsem čtenářům předhodila v jarní fotosoutěži a v několika tipech na výlety i dovolenou. A kdo ten pocit zažil, tak si umí představit, jak se mi tetelí srdíčko, když vidím mou fotografii na titulní stránce i60 v rubrice Foto dne.
Tak schválně, kolikrát jsem použila výraz "i60"? Ani to nebudu počítat a všichni vidíte, že můj rok 2015 je navždy spjat s portálem i60. Díky i60 už mám připravený kalendář na rok 2016 s krásnými fotografiemi autorů z i60 a tři hodiny po uzávěrce této soutěže budu sedět ... hádejte kde. Přece v kavárně Slavia v Praze u Vltavy s přáteli z i60...
