Pozor na putovní dárky

Putovní dárky - to nepraktikuji, ani jsem snad žádný mnou darovaný nedostala zpět. Můj manžel měl také tu vlastnost, že dárky nerozbaloval. Teprve, když jsem se zlobila a hlavně později, když mu dával dárek už i náš syn a čekal s dychtivým výrazem - co na to táta řekne, se změnil...

Stalo se nám to, co Helence Č. Babičce dal vnuk k narozeninám bonboniéru a já jí dala shodou okolností stejnou. Bohužel se mi také lehce natrhl obal. Bylo to jenom v koutku, tak jsem to nechala. Za čtyři měsíce jsme k narozeninám obě bonboniéry dostaly my dvě. Nebyly prošlé a jelikož my tyhle višňové bonboniéry na rozdíl od mamky nejíme, tak jsme je darovaly naší zubařce a foniatričce :-)

To je velmi zajímavý postřeh, osobně jsem dostal jednou vyloženě putovní dárek od jedné kolegyně středního věku - jogurtovač, se kterým je moc práce a není vhodný pro běžně prodávaná mléka. Spolu s jinými věcmi jsem nepoužívané věci, včetně řady přečtených knih, rozložil na stole a sezval rodinu, aby si vybrali, pokud se jim něco hodí. S jogurtovačem jsem měl úspěch u vzdálených příbuzných, kteří chodí pro mléko přímo k sedlákovi.

U nás se to s vánočními dárky nestává,babičla to řeší pro všechny obálkou.Ale zase to máme úplně stejné s bombonierou na svátek,či k narozeninám,takže jsou to bomboniery putovní.

Kupuji svému synovi a snaše kvalitní toaletní vody a poukazy na thajské masáže. Dětem pak hračky po domluvě s jejich rodiči. Sama většinou dostávám poukazy na wellness nebo kvalitní kosmetiku. Znám spoustu lidí co dávají svým dětem či vnukům určitý peněžní obnos.

To se nám nestává.Ale na mikulášskou přinášíme dárky pro ostatní a tam někdo loňské dárky dává.Nebo si i někdo odnáší domů ten svůj. Nám se to nestalo, ale nepotřebné věci darujeme dál potřebným.

Nejen na Vánoce :-) Kdysi jsme někomu koupili lahvinku Griotky. Při strhávání cenovky jsem trochu natrhla etiketu-spravila to samolepka se srdíčkem a zabalení do celofánu se stuhou. Po nějaké době se k nám láhev v celofánu i se srdíčkem vrátila z jiného konce :-) :-) :-)

Pěkné, nejen vánoční téma. Měla jsem takovou tchýni. Když zemřela, našly se věci, které ani nerozbalila. I když dárky dávala, přijímat je neuměla. Svým způsobem nešťastný člověk. Možná i díky jí se raduji z každého dárku, který dostanu, přestože mě na první pohled nenadchne. Na druhý už se na něj dívám jinýma očima. Shodou okolností mám doma právě od maminky tchýně povlečení, ze kterého jsem vůbec nebyla nadšená. Nakonec jsem si ho oblíbila, protože se ukázalo, že mělo skvělé užitné vlastnosti. Tomu rozuměla, byla tkadlena.