Moje prohraná bitva o Hedviku v Měsíci
československo-sovětského přátelství

Taky mám z táhlého poradování a s školních schůzí /než jsem to zabalila/ vzpomínky. Pod stolem se tahaly děti o papírky /školka už končila a byly mě přivedeny /a stále jsem je napomínala.Jak mě to mrzelo být někdo jiný než maminka./Středy měl muž do šesti./Kdyby to aspoň byly důležité věci, ale mlácení prázdné slámy.

Libore, Tvoje vzpomínky mě opět inspirují k porovnání našich školních porad s Tvými. Jak pravila Zuzka, nejsi v tom sám. Mých čekání po odpolední schůzi na další autobus, kteý jel až za 2 a půl hodiny, a nebo "stopů", bylo bezpočet. Někdy jsem došla až těch 10 km domů pěšky! Kino jsme na vsi neměli, možná, že bych byla ochotná při nepříznivém počasí i ten film strávit. Dost mých vzpomínek, Ty napiš další, doufám, že těch školních máš v ještě velkou zásobu.

Já jsem jednou usnula v osmdesátých letech na začátku sovětské detektivky (možná už za "Přestavby"!), na kterou jsme povinně museli, a probudila jsem se až na konci. Tvůj výrok o házení nohou pod klacky mi připomněl výrok jednoho horlivého kolegy, který místo, že pojedou soudruzi z ústředního výboru, řekl "soudruzi z ústředního topení". A jeden velitel pravil na nástupu vojákům místo Nalejme si čistého vína "Nalejme si červeného vína". A jinak, Liborku, takové prekérní situace zřejmě zažila většina z nás, nejsi v tom sám . :-))

Z kina jsem odešla v životě jen třikrát a měla jsem štěstí, že jsem to měla blízko domů. Jinak bych asi také měla problém. Kdoví, co by na vás přišlo, kdybyste šel na ten sovětský film.

Tak jsi mě Liborku, dostal. Já myslela, že půjde o nějakou pěknou babu a že se dozvím nějaké pikantnosti. A kde nic tu nic, ale přečetla jsem si to ráda i se pobavila a následně tě politovala. Jo když není kam si "odskočit" je to zlé. I když nevím proč se říká odskočit, mě když se "chce" tak rozhodně skákat nemůžu

Večerní autobus v 17.30 stavěl úplně všude, takže cesta trvala 55 minut.

Clapi by vám řekli, že nemáte držáka. Z Č. Budějovic do Č. Krumlova to nění až tak daleko. Já říkám: vtipný článek.