Zelí srdce rozveselí aneb
Proč bych si nekoupil Hyundai

Zelí srdce rozveselí aneb
Proč bych si nekoupil Hyundai

25. 10. 2015

Mám rád zelí na všechny možné způsoby - čerstvý zelný salát, nejlépe s křenem, bílé zelíčko k vepřu a knedlu, červené zelí ke kachničce, bramborové knedlíky plněné zelím, střapačky se zelím a tak bych mohl pokračovat. Ale tu největší slabost mám na zelí kysané.

Táhne se to se mnou už od mládí, vlastně tu slabost má celá naše rodina. Ke kysanému zelí, tedy k jeho chuti, mně přivedl můj děda. Jako praktický lékař v jednom malém městečku v podhůří Beskyd, dostával od svých pacientů nejrůznější pochutiny - vajíčka, klobásy, uzené, špek. Byla radost se na něj dívat, jak si ukrajuje po kouskách z těch dobrot a blaženě se usmívá. A k těmto domácím pochutinám měl vždy nejraději kysané zelí.

Dělávali jsme si jej sami, nejdříve moje babička a pak od ní převzal štafetu můj táta. Měli jsme pětadvacetilitrový keramický sud, do níž se natlačilo 30 kg zelí. Krouhali jsme si jej vždy sami, podle starých tradic, dřevěných kruhadlem do dětské vaničky. Byl to vždy takový náš rodinný obřad, podobně jako bývá domácí zabijačka.

Táta s bráchou krouhali, máma solila a sypala kmín, já jsem šlapal a pak opět táta s bratrem na střídačku pěchovali vymačkané zelí do sudu, který se nejdříve pořádně vyčistil a vydesinfikoval syrným knotem. Po napěchování zelí se nahoru položila dřevěná destička, která se zatížila malým mlýnským kamenem, to aby zelí bylo pořád pod vodou. Pak táta přenesl sud do místnosti ke kamnům a začalo to největší drama - čekání na první bublinu.

Někdy zelí začalo bublat ještě týž večer po naložení, jindy na druhý den, někdy dokonce až za dva dny. Pokaždé to ovšem byla velká událost, protože první bublina je znamením, že zelíčko začíná kvasit.

Takto to chodilo dlouhé roky, vždy každý podzim se naložilo a celou zimu jsme pak jedli zelí na všechny způsoby. A pak se to stalo! Naše milované zelí z Nošovic, které bylo podle nás nejlepší na celém světě, muselo ustoupit korejským okupantům. Na polích, kde léta rostly krásné velké hlávky šťavnatého nošovického zelí, začala stavět výrobní haly automobilka Hyundai.

Mimochodem, tu maou obec Nošovice znají nejen "hyundaisté" a "zelaři", ale také pivaři, neb tam sídlí pivovar Radegast.

Zemědělské družstvo, které zásobovalo tímto vynikajícím zelím celou Moravu i část Čech, muselo hledat náhradní půdu. Nakonec boj s automobilkou ustálo a dokonce v roce 2007 získalo nošovické zelí ochrannou známku Evropské unie. Přesto od té doby nemám Hyundai rád, protože se nám zdálo, že na těch původních polích bylo to zelí lepší.

K tradici nakládání zelí jsem se po letech vrátil tady v Praze poté, co jsme si pořídili malý domek. Každý rok si nakládám malý, patnáctilitrový sud zelíčka z Otic. Je také moc dobré, avšak to nošovické... No jo, vzpomínky na mládí.

Mám čerstvě naloženo, zelíčko pěkně bublá a já už se těším, až si za tři týdny nandám první misku té kvašené dobroty. Jak říkával můj děda: zelí srdce rozveselí! A tak, pokud máte šrám na duši, přijďte ochutnat.

P.S.: A nekupujte auta značky Hyundai!

Můj příběh zelenina
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Slavíková
Zelí jsem dělala v paneláku - krouhala jsem ho na robotu, synek (má ručičky jak lopatičky :-) ) ho promnul se solí, kmínem a krouhanou cibulí, pak jsme ho nacpali do kbelíků, zatížili talířem a přiklopili víkem. Pak jsem chodila z práce a ode dveří poslouchala, jak šumí. Asi po týdnu (a ochutnání) jsme kbelíky stěhovali na balkon a když začalo mrznout, zelí jsem nacpala do sklenic a zavařila. Dnes už to nedělám, děti si vozí zelí od mého exmanžela. Obliba kysaného zelí mi zůstala, zelňačka, vepřo-knedlo-zelo, prejt a brambory smíchané na talíři se syrovým kysaným zelím nebo krajíc čerstvého chleba se škvarkovým sádlem a k tomu miska zelí - dobrota nebeská :-))
Elena Valeriánová
Před víkendem jsem chtěla v obchodě koupit kysané zelí, nošovické, otické - a v obchodě měli jen dovozové. Z Polska! A ve stejném pytlíku také kvašáky. Z Polska! Jezdíme nakupovat do Polska, třeba do polského lídlu to mám 2,5 km a do našeho českého 15 km. Jejich zelí se v obchodě vyhýbám obloukem, mají ho v sudech, každý si nabere do pytlíku, ale ten smrádek, co se line prodejnou, ten je neskutečný. Ty pytlíky se zelím a kvašáky nesmrděly, to ne, ale byly nevábné. Naštěstí další den jsem v regálu uviděla několik sáčků zelí z Nošovic. Hned jsem dva uzmula. Zelí si sami nenakládáme, ale právě kupujeme to nošovické a nebo otické. Tak doufám, že z trhu nezmizí. A Hyundai si nikdy nekoupím, mám raději zelí z Nošovic. Taky jsem myslela, že vidím kapustičky. Článek je čitvý, hezky napsané vzpomínky i ta nehezká skutečnost.
Alena Tollarová
Hezké počteníčko, Jene. Vařila jsem dneska bramborové knedlíky plněné uzeným a - kysané zelí. Také mě několik let nakládání zelí bavilo, ale nechala jsem toho a kupuji to od Samiru, však roste jen o dvě vesnice vedle té naší. Netvrdím, že je nejlepší, ale je skoro naše domácí. A v první chvíli jsem si myslela, že na fotce je růžičková kapusta :)))
Hana Šorejsová
Moc prima článek, zavzpomínala jsem si i na naše nakládání, bývalo to v rodinách takovým hezkým zvykem. Též mám moc ráda zelíčko, jako salát i jako přílohu ke kachničce , králíkovi či vepřu. Díky moc a už si jdu udělat salátek !
Květoslava HOUDKOVÁ
Nejsem sice z oboru, ale našla jsem dobré lidi v partě s názvem "Stará garda" = kuchaři/cukráři-senioři. Zítra a v úterý jedu s nimi na výlety, tak se dohodnu s předsedou = "šéfkuchařem", aby mi mailem poslal několik receptů na zelí . Ať už je budete/nebudete znát, budou ze "staré školy" - pak je nějak pošlu do "í"čka.
Jana Šenbergerová
Jakpak by asi chutnaly kvašené kapustičky? Letos prý bude o naše zelí nouze, slabá úroda po suchém létě. U nás z obchodů zmizelo nošovické, otické i kateřinské a objevilo se nějaké dovezené se značkou MACHLAND. Kdysi jsme doma také sami krouhali a nakládali zelí. Naši ho ještě vylepšovali malými červenými nebo žlutými jablíčky, která dala zelí lahodnou chuť a sama chutnala skvěle. S manželem jsme dokonce nakládali zelí i v paneláku, ale od té doby, co nebývají pořádné zimy, nevydrží, začne se kazit. V keramickém soudku skladujeme ořechy.
Alena Várošová
Jo,jo zelí to je každoroční moje práce. Mít nachystaný,čistý,kameninový hrnec,zajedeme do Zahradnctví,kde si zelí zvážíme,očistíme a pak nám jej nakrouhají.Zaplatíme a vezeme si dva pytlíky asi 25 kg domů.Pak už si nasadím několikatery igelitové sáčky,ovážu gumkou a tlapu,jak medvěd v čistém škopku z plastu,přisolím dát necelé 3/4 kg soli,okmínuji,ale zase ne moc.Zelí by bylo tmavě zbarvené.Mám nachystanou nakrájenou cibuli a to hodně plnou větší mísu,kterou prohodím do hrnce,když jej tam pěchuji.Ovšem nesmí chybět křen.Ten je velmi důležitý Zelí s křenem,je ostré jako řemen. Zelíčku nám už dole buble v kotelně,potom hrnec přestěhujeme do sklepa.kde je chladno.Nesmíme zapomenout dolévat žlábek,jinak by zplesnivilo. Dobrou chuť, všem,kteří si zelí sami šlapou i těm ostatním.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?