Na odpadky používám především tři "milosrdné" díry: kanál, dřezový odpad a topeniště kamen.
Základ je kanalizace, do níž pouštím postupně vše potkany poživatelné. Nevratně to zmizí někde dole v kanálech, a pak to odproudí do vodoteče Vltavy a Labem až do Hamburku.
Neměl jsem ji 38 let života. Bydlívali jsme v bytě IV. kategorie, vodovod a záchod byly společné u schodiště, koupel byla možná v tehdy ještě funkčních komunistických Lázních Žižkov.
Škoda, že jsem spásonosnou funkci kanalizace nepoznal už od dětství. Všechno do ní teď nacpu a ono se to pak samo vytratí. Nemusím tak brát odpadky vícekrát do rukou a odbíhat k popelnicím. Šetřím práci popelářů. Zatáhnu za šňůru záchodu a hned je uklizeno. Kanál si štěstím po spláchnutí slastně zabublá.
Bytem nelétá hmyz z odpadkového koše. Pevné odpadky, volně vtékající do stoupaček kanalizace, tak udržují její funkčnost a dlouhodobou průchodnost potrubím. O ucpání stoupaček panují jenom nesmyslné hlouposti a pověry. Mám to léty vyzkoušeno. Není třeba nic pálit, neznečišťuje se ovzduší…
A jaké mám zkušenosti se záchodovou mísou?
Papíry musí po nějaký čas vodou v porcelánové míse namokvávat. Pak teprve bezproblémově odplynou.
Cigaretové vajgly nekazí ovzduší místnosti, od okamžiku jejich vsypání do WC mísy.
Tvrdé krabičky od cigaret se předem musí dvakrát roztrhnout, nechat namokvat, pak je lze teprve spláchnout. Tak rychle přestanou obtěžovat.
Strouhanka s živými moly do ní vhozená, ihned po spláchnutí odstraní hmyz i plíseň.
Suché dlouhé nudle s brouky uvnitř se musí v míse několikrát opláchnout. Pak teprve získají pružnost pro průchod kroucenou kanalizací.
Předražené účty od potravinových pokladen a zbytečné úřední dopisy už dál nerozčilují, odplynou kanálem, sežerou je dole potkani a baktérie.
Kelímky od pribináčků je možno vložit raději až po jejich natrhnutí.
Pro vaječné skořápky je mísa jako stvořená. Trochu se musí ale rukou požmoulat, pak splynou jako nic. Ještě dole zpevní zuby a kostry potkanů.
Korkové zátky se časem také ponoří pod hladinu a zmizí.
Přepálené smažící tuky se po roztavení také dají spláchnout. Nejlépe je po nich hned splachovat vaječné obaly, ty přeleští dolní část mísy.
Mísa ráda pohltí i děravé ponožky, pomyšlení na jejich štupování je děsivé.
Sáčky mikroténové se musí nejdříve dole natrhnout, jinak by je vzduchová bublina držela nad hladinou.
Demokratický chléb, bez kvásku, s drcenými pečivovými odpadky zplesniví už druhý den po nákupu. Požaduje také okamžitě odhodit do mísy. Musí se ručně trochu roztrhat, promokvat a pak odvážně spláchnout. Třeba se to zdaří až na třetí pokus. Nakonec si odpad ještě pomlaská.
Menší masové kosti dokážou vklouznout dolů. Někdy je třeba je přišťouchnout gumovým zvonem.
Přelomené kuličkové tužky a obaly od srolovaných zubních past také patří do kanalizace. I zmačkaný alobal odteče.
Spláchnutí je zkrátka nevratný proces.
Pořádkumilovné čuně
