V roce 2012 jsem vyhrála zájezd pro dvě osoby autobusem do Chorvatska. Chorvatsko nemusím, proč, to někdy vysvětlím. Zájezd jsem nabízela, oslovení neměli zájem nebo nemohli.
Volala jsem kamarádce z bridže, znaly jsme se krátce. "Věro, nejela bys na Makarskou?" "Jela. Zadarmo? Nekecej, pojedu za všech podmínek!" Byl to překrásný, pohodový pobyt a namlsaly jsme se.
Na konci léta jsem brouzdala po netu a zalíbil se mi zájezd na Kypr. Last s dobrou cenou a místo vypadalo dobře. Věra po telefonu souhlasila a zároveň se chtěla přidat další bridžistka. Nesměle podotkla, že někdy spí víc nahlas. No, někdy. Ale vyřešíme to a vezmeme 2 pokoje a cenově se podělíme.
V Čedoku ale byl k mání jen jeden třílůžák. Vzaly jsme a za 4 dny jsme byly na místě. Kouzelné, klidné místo. Hotel Mimosa není megahotel, jen několik třípodlažních vilek, vlastní pláž a hosté převážně našeho věku. Pokoj byl prostorný s terasou a balkonem, super.
Po první noci začalo stěhování postelí, kamarádka trochu hlasitě spící šla spát ke zdi a já nespavec ke druhé, aby zvuk v noci nebyl tak silný na mé uši. Po druhé noci jsem stála na balkoně rozhodnuta nejbližším letadlem se vrátit a napadlo mne i ze zoufalství z balkonu skočit. Zvuky v noci ve mně vyvolávaly zoufalství nezměrné. Nakonec jsme s Věrou našly řešení (hlasitá kamarádka vyspávala dál ), vystěhujeme moji postel na balkon! Byla to dřina, postel bytelná, dveře na balkon jen taktak. Když se hlasitá probrala, bylo hotovo. Ani to nekomentovala.
Odpoledně se začalo zatahovat a později krápat. Běžely jsme z pláže (bez hlasité) a rvaly postel zpět do pokoje. Chtělo se mi brečet. To bude noc. Spadlo pár kapek a dost. Ale rvát postel zase zpět a co když zase začne pršet?! (Na déšť jsme při prvním stěhování vůbec nepomyslely). Rezignovaně jsem si sedla na terasu a koukala do blba. Pak jsem spatřila na terase jakýsi přístavek, tam bych možná mohla přespávat! Hlavně, abych měla ticho.
Šla jsem zkoumat, nevešla bych se tam, byl plný věcí pro úklid. A byla tam jakási rozkládací postel! Dvacet euro paní uklízecí a postel byla moje! Spaní nebyl luxus, ale nade mnou hvězdná obloha, při usínání šplouchání vln a jinak krásné, hluboké, kouzelné ticho...
Před třemi dny jsem se opět koukla na stránky Čedoku a hotýlek tam je. Za čtyři dny nastupuji na druhou operaci páteře, a tak jen vzpomínám.