Máme k sobě dál

Co se týče osobních kontwktů, tak v porovnání s mládím jsem mnohem povídavější a zvlášť na nákupech, na úřadech, u lékaře atd. se dávám nečekaně do řeči. :-) A je pravda, že poměrně všude si mě pamatují. Jindy mi ale vyhovuje individuální samota, která není zapříčiněna nějakým nedobrým vztahem k lidem, zkrátka to tak potřebuji.

Elen, máš jistě pravdu. Ale co s tím? Pokrok jakýmkoli směrem nás převálcuje . Snad jen přírodní zákony budou držet lidstvo v určitých mezích, a když ne, přijde zkáza.

Neporadím, protože je to daleko. Jinak bys ho mohla poslat k nám

Elenko, já se domnívám, že je vše v jednotlivci. Asi moc záleží na prostředí v kterém člověk vyrůstal. Moc záleží na rodičích, na jejich lásce, na jejich vztahu. Já jsem si ještě do nedávna myslela, že všichni lidé měli takové milující rodiče a ségry jako já, já bláhová....co člověk dostane, to většinou posílá dál. Článek je zajímavý, ale poraď mi, Eleno, co udělat s řezníkem, který by ti nejraději přinesl domů osobně celé prasátko??...:)) a já vepřové nejím!...:)) Tady u nás je totiž návštěva mestnice = řeznictí takový malý obřad, divadelní představení...:)) kde se všichni aktéři rádi vidíme..:)

Ve středním věku jsem na nějaké vykecávání neměla čas a náladu.Teď se s každým dám do řeči, s pejskaři na procházce, klidně v krámu, u vody a v restauraci, na ulici se zdržím několikrát.A nejen se známými- rychle se spřátelím i s mladšími.Je pravda, že lékaře mám stále stejné, jsou mladší než já /samozřejmě/ a při úmrtí a přechodu k jinému lékaři nastávají problémy.Měla jsem to s maminkou, můj lékař jí tak neznal ....Počkejte až narazím- jak to přežiji.

Někdy jsem ráda, že už jsem stará.

Nemyslím, že je to o tom, že bych byla pesimistka. To určitě ne. Je to jen můj postřeh, skutečnost.

Snad to nebude tak strašné. Třeba u nás v K. v zelenině je takový kluk, který si tam doslova hraje při přerovnávání a každému poradí. U masa je holčina, která se pěkně usmívá. Já jsem neměla žádné známé, takže nákupy v masně byly doslova hororem. V oděvech byl pan vedoucí, který lezl do kabinek podívat se jak to pasuje. Já docela dávám přednost při nakupování oblečení a bot neosobním obchodům, kde mi neustále nikdo nestojí za zády a neříká, jak mi to sluší, ať si to vezmu. Ale hodně mi vadí, že spolu lidi nekomunikují, sedí a datlují na mobilech, v uších sluchátka, nevidí, neslyší, nemluví. Ale ani to není pravidlem. Jeli jsme s vnukem v Praze metrem, kluk z toho měl druhé vánoce, brebentil a lidi se na nás usmívali a povídali jsme si. Ne, nejsem pesimista.

Eleno, i s těmi obvoďáky jsi klepla hřebík na hlavičku. Co umřela moje obvodní doktorka, tak se to tam střídá jako fusekle a ke všemu ještě alternuje MUDr. Černoch...takže tam ani nepáchnu, jedině, že mne pozvou na preventivku, a to se 2x přeptám, kdo zrovna ordinuje.

Eleno, souhlas.