Proč netrpím ublížeností?

Slova moudré a citlivé ženy jsou balzámem na všechny životem ukřivděné dušičky. Až budu na vozíku (třeba kvůli začínající cukrovce), rád bych Tě, Lidmilko vyzval v minigolfu, který mě moc baví. Anebo v ruském kuželníku, ten bych mohl i přivézt na káře za autem. Ale bacha, v něm jsem byl přeborníkem již ve svých 8 letech. Směl bych přijet?

Být v pohodě, když člověku nic neschází, je snadné, přesto jsou mnozí nespokojení a nešťastní. Být v pohodě, když cokoliv nefunguje, to je obdivuhodné. Život má pro nás různé výzvy a my si vždy můžeme vybrat, jak se k nim postavíme. Kdo se trpně nepoddá, většinou zvítězí nejen sám nad sebou, ale často i nad nemocí nebo nějakým hendikepem. Lehké to není, ale jak nám ukázala Lidmila, možné ano. Dík!

Lidmilko, četla jsem též s pokorou, člověk co hodně zkusí, dokáže brát život s nadhledem a Ty mezi takové skvělé lidi patříš. Když můj manžel byl na tom moc špatně se srdcem, vedle ležel člověk, který byl skoro slepý, luštil křížovku ohromnou lupou, měl obě amputované nohy v důsledku cukrovky, čekal na kardiostimulátor a povídal mi, jak seče louku a má králíky a nejvíc se zlobí, když je náledí, to že ho ty protézy neposlouchají. Byl prima a obdivovala jsem ho. Manžel boj nevyhrál a já si vždy vzpomínám na těžce zkoušené a přesto nevzdávající a musí to jít dál, pokud je nám dáno !

Lidmilko, není co dodat jen - děkuji.

Setkáváme se s vozíčkáři celé léto, tráví zde rekondiční pobyty na zdejším plavečáku a na Podskalí .Jsou to odvážní lidé.Poukazovala jsem vnučce na děvčata, nějaké zbytečné problémy si připouštět nemohou , jsou šťastné za to , co prožívají.Je třeba si z nich vzít příklad.

Zajímavé čtení. Vzpomněla jsem si na přednášku prof. Jaroslava Šturmy, který přednáší na FF UK a působí v dětském centru Paprsek. Vysvětloval nám pojem "resilience" - to je vlastnost člověka odolávat různým překážkám. Resilience - převzato ze statiky, je tak nazýváno zatěžován mostů a odolnost při zatěžování. Slovo převzaté z latiny: re - opět, silience - stoupat vzhůru. Pan profesor vyprávěl, že jenda jeho studentka dělala průzkum mezi motorkáři po úrazu a zjišťovala jejich resilienci. Někteří propadli depresím, jiní po úrazu v sobě našli energii, o které neměli před úrazem tušeni. Úraz je probudil k novému životu. Studentka psychologie podrobně probírala jejich dosavadní život. Z psychologického i medicínského hlediska byly obě skupiny srovnatelné. Jedni ale byli 100% invalidní, druzí dokonce odmítli invalidní důchod s tím, že se uživí sami. Studentka pátrala do minulosti, až do dětství respondentů. Došla k závěru, že druhá skupina - soběstační jedinci měli od útlého dětství tu zkušenost, že měli při sobě alespoň jednu osobu, která je měla bezpodminečně ráda. Studentka po skončení studia se provdala do Francie, i tam pokračovala ve svých výzkumech a i tam se potvrdilo, co zjistila za svých studií, a to že: Tomu, kdo má od raného dětství lásku a pocit bezpečí, tomu se i v případě těžkého úrazu, nesnáze překonávají lehčeji. Tam, kde nebyl vztah jistý, rodič dedokázal dát dítěti sílu ani tehdy, ani teď. Vztahy mezi lidmy vytváříme podle toho, jaké byly vztahy v rodině.

Od počátku je mi, Liduško, jasné, že máš žebříček hodnot poněkud jiný než mnozí lidé u nás i jinde. I setkání v Poděbradech bylo toho odleskem. Vážím si Tě.

Lydie, skvěle napsané.