Vzpomínka na moji babičku

Moc hezké vzpomínání. A omlouvám se za nepodařené hodnocení, minul jsem se.

Moc hezká vzpomínka. Je mi blízká, jsem také z vesnice a to, o čem píšete, jsme prožívali také, včetně krmení hus šiškami.

Krásné vzpomínky. Při čtení jsem i já zavzpomínala na své babičky, hlavně na maminčinu, která byla od Olomouce. Tam jsem prožívala všechny prázdniny.

Já si svých babiček moc neužila. Tatínkovi rodiče zemřeli když jsem byla miminko, maminčiného tatínka jsem nepoznala vůbec, nebot jsem se narodila když už tu nebyl a babička zemřela v mých 6ti letech. Jen si nejvíce u této babičky pamatuji, že když jsem se v 1. třídě učila počítat do 10ti, tak ona seděla na gauči, maminka seděla u mě u stolu a vlastně za jejími zády mě napovídala tak, že mě to ukazovala na svých prstech. Článek se mě moc líbí - mrzí mě, že moc vzpomínek opravdu na své prarodiče nemám, jen nějaké útržky na jednu babičku.

Doslova jsem se ponořila do vašich krásných vzpomínek, což vyvolalo i některé moje. Babičku milující a pečující jsem měla jen jednu, ta druhá, tatínkova maminka, měla pod svými křídly moje sestřenice a bratrance - děti mých čtyř tet. To dědečky jsem měla tři, ale jednoho jsem vůbec nepoznala, druhý byl tak trochu hloubavý podivín. Jako děti jsme si nejvíc užily "náhradního" dědečka. S ním i s babičkou jsme ještě v dospělosti hrávali karty. Bývaly to skromné, ale hezké časy.

Moc hezké.Také moje babička se narodila v dávnověku.V roce 1881.Zemřela v 87 letech.Měla 8 dětí,6 zemřelo na nemoci,tehdy hodně na záškrt.Vzpomínám na ni také v superlativech.

Zdeničko,to je nádherné. Nějak se mi u toho čtení zadrhávalo v krku.

Krásný příběh a tak to tak tehdy bylo.Taky vzpomínám na svou babičku,jak měla kozu s kůzlátky,které se na Velikonoce podřezalo,upeklo na velkém pekáči a jedlo.Dodnes bych to maso nepozřela.Také kozí mléko,kterým babička zadělávala těsto a dávala do buchet kozí tvaroh.Ještě dnes to cítím.Buchty mívala výtečné,ale jen s povidly mi chutnaly.Milovala jsem všechny zvířátka a jednou jsem taky vzala do každé ruky jedno káčátko za krk a dělala jsem mu rádi,rádi a pak babička křikla,já kačenky pustila a bylo po nich.Krásné vzpomínky jste nám paní Zdenko,tímto článkem obnovila.Děkuji.

Jsem ráda, že jsem pomohla svým článkem vyvolat i vaše hezké vzpomínky na dětství a milovanou osobu.

Vaše vzpomínání se mi také líbí. Já, bohužel, babičky nepoznala. Jedna z nich nestačila ani babičkou být, byla vlastně maminkou, která zemřela velmi mladá. Ale její muž, můj báječný děda, předával svá moudra nejen mně, ale i mému synovi.