FOTO: Z rodinného archivu Zdenky Jírové

Vzpomínka na moji babičku

17. 8. 2022

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

babička Můj příběh vzpomínky

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení:

(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

VANDA Blaškovič 7.7.2015 15:03

Hezké povídání. Mojí jednu babičku si pamatuji v nažehlené bílé zástěře jak voní vanilkou. Kulaťoučká, čisťoučká....Připomínala mi cukřenku. Druhou babičku vidím sedět v křesle u rozsvícené lampy a čte mi knížku Gabra a Málinka. Vlasy měla stažené na týlu do elegantního copu, nožku přez nožku. Štíhlounká. V té jsem viděla baletku. Obě babičky žily s dědečkama v bílých staveních jihočeské krajiny se zahradou, rybníkem, včelama , lesem a láskou... Krásné vzpomínky. ...

Elena Valeriánová 7.7.2015 13:53

Kráné nostalgické vzpomínání. Naše vnoučata na nás budou vzpomínat - jak nás učily obsluhovat chytré telefony, jak babička zápasila s digi fotoaparátem atd. Bude to možná úsměvné a věřím, že i pro ně časem tak milé jako Vaše vzpomínání, paní Zdenko, na Vaši babičku.

Zuzana Pivcová 7.7.2015 13:53

Šťastné každé dítě, které může po letech takhle vděčně a s láskou vzpomínat na svou babičku.

Hana Rypáčková 7.7.2015 10:22

Moc hezké vzpomínání.Také jsem měla jednu babičku na vsi s havětí.Sjížděli jsme se k ní vnoučata od pěti jejích dětí.také jsem to chtěla svým vnoučatům dopřát.Proto si půjčujeme chalupu, ale to už není ono...

Květoslava HOUDKOVÁ 7.7.2015 09:01

Na své babičky vzpomínáme rádi. Nejen na jejich laskavost a moudrost, ale i na jejich BIO-havěť na dvorcích. My - děti narozené koncem války a těsně potom - jsme měly dobrý základ z domácích surovin a stravy (např. moje babička byla venkovskou švadlenou - sedláci za parádu platili zejm. naturáliemi = mléko, smetana, vejce, maso atd).

Soňa Prachfeldová 6.7.2015 21:52

Milá a krásná vzpomínka na babičku, také jsem měla takovou kouzelnou, měla i kozu a já byla odchována na kozím mléce a vlastně až do její smrti jsme byly spolu a za to jsem nesmírně vděčna !

Marie Novotná 6.7.2015 21:09

Hezká vzpomínka.I mě připoměla tu mojí,narozenou v r.1886 .Vzpomínky jsou hodně podobné těm mým.Díky

Alena Tollarová 6.7.2015 21:00

Moc milá vzpomínka na babičku. Ale každý bohužel svou babičku nemá nebo ani neměl. Já jsem nezažila ani jednu babičku ani dědu, takže podobný příběh nikdy nenapíši.

Hana Čadová 6.7.2015 20:54

Paní Zdeno, krásný příběh Vaší babičky. Připomíná mě to moji babičku, která od jaro do podzimu žila v malé vesničce u Havl. Brodu. Každý rok jsme u ní trávily prázdniny. Do lesa na houby, borůvky a šišky to bylo co by kamenem dohodil. Bohužel, když se začala stavět dálnice, tak dost lesa se vykácelo. Také vařila prostě. Jenom chlebovou polévku jsem nejedla. Pravidelně každou neděli chodívala do kostela. Vychovala 7 dětí a ještě jedna teta žije.

Jana Šenbergerová 6.7.2015 20:51

Krásná vzpomínka, paní Zdenko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Ach, ty krásné dny dětství

Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl nějaký ten kaz, dětství bylo zlatými časy a dnes už člověk vzpomíná jen na to hezké a milé.

Iveta Markusová

Dopisy I - Mé dětské babičce

Listy papíru vložit do obálky, zalepit ji, vzít pero a napsat adresu. Babička Řezníková, Nebe tam nahoře a jak dál? Znáte někdo PSČ do nebe? A jakou známku mám koupit na takový dopis?

Jan Tkadleček

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková