Závist

Dostihla mě závist,

nevím, kde se vzala.

Sedla si mi za krk

a vlasy mi rvala.

Snažila se hodně,

od úst slova brala,

byla hodně velká

a já jsem se jí bála.

Závist, to je mrcha,

vybírá si kořist.

Nevím, co chce u mne,

tahle hloupá závist.

Já přece nic nemám,

peníz, ani mládí,

ona ale říká,

že i to jí vadí.

Drží se mě pevně,

nemůžu s ní hnout.

Líbí se jí u mne,

začíná se dmout.

Jak prý se jí daří,

ničit mě a žrát

a já milí, drazí,

přestávám se bát.

Stavím se jí čelem,

ptám se jí ,co čeká,

a už na ní vidím,

že obrany se leká.

Boj to bude dlouhý,

to já dobře vím.

Vím, co na ní platí,

tak se nebojím.

Žiji dál si čestně,

říkám to, co vím.

i když nejde to vždy lehce,

já to ustojím!!!