Dostihla mě závist,
nevím, kde se vzala.
Sedla si mi za krk
a vlasy mi rvala.
Snažila se hodně,
od úst slova brala,
byla hodně velká
a já jsem se jí bála.
Závist, to je mrcha,
vybírá si kořist.
Nevím, co chce u mne,
tahle hloupá závist.
Já přece nic nemám,
peníz, ani mládí,
ona ale říká,
že i to jí vadí.
Drží se mě pevně,
nemůžu s ní hnout.
Líbí se jí u mne,
začíná se dmout.
Jak prý se jí daří,
ničit mě a žrát
a já milí, drazí,
přestávám se bát.
Stavím se jí čelem,
ptám se jí ,co čeká,
a už na ní vidím,
že obrany se leká.
Boj to bude dlouhý,
to já dobře vím.
Vím, co na ní platí,
tak se nebojím.
Žiji dál si čestně,
říkám to, co vím.
i když nejde to vždy lehce,
já to ustojím!!!
