Zoufalé činy zoufalého člověka

Zoufalý člověk dělá skutečně zoufalé činy a vlastně neví jak to dopadne ? Také to znám z vlastní zkušenosti a proto moc blahopřeji k zaslouženému úspěchu*

Lidmilko, znovu jsem si přečetla tvé problémy se stavbou a znovu si vzpomněla na své. Stavba, 2 malé děti, práce a manžel zemřel. Co dál... vše jsem zvládla, stále v domě bydlím a syny vychovala.

Máte můj obdiv. Je smutné, když pořád ještě někde vynakládají snahu na to, aby to nešlo...

:-) Dokonalá záliba... :-)

Článek z archívu a s velkou chutí jsem si jej přečetla. Limi jsi velmi silná osobnost, a je dobře že jsi se nedala odbýt a dokázala jsi dokončit to, co bylo v plánu. Jsem ráda, že jsem Tě poznala osobně, jsi prostě úžasná a šířící lásku všude okolo sebe!

Přesně popsány útrapy stavitelů. Jste vážně dobrá, že jste to dala i v době po takové ztrátě!

LImi, jsi hodně silná žena, obdivuji Tě. Nejhorší je srážka s blbcem.

Vida, další článek z archivu. A vyloženě podařený.

Člověk nemá ohýbat hřbet, když je v právu. Ale mnohdy je to těžké. Spousta lidí to vzdá a s tím oni počítají. A to mě vždycky nastartovalo, abych věc dotáhla do konce. A taky je dobré ukázat ostatním, že to jde, že se nemají nechat odradit, tak jak jsi to dokázala ty.

Mám podobný příběh o své mamince. Když ovdověla, potřebovala menší byt. Byt si nakonec našla sama, ale byl v zbědovaném stavu, tak jsem asi 1/2 roku téměř denně chodila střídavě do "nového" bytu se podívat, zda opravy probíhají podle domluvy, a na OPBH, kde jsem je urgovala. Poprvé mě takřka vyhodili, ale já se oklepala a bojovala jsem za maminku jako lev a nakonec jsem vyhrála, ale nerada na to vzpomínám, bylo to jak v té pohádce o slepičce a kohoutkovi.