Muškátové země

Moc se mi líbí domy ozdobené truhlíky s květinami.A muškáty jsou snad nejkrásnější.V loňském roce jsem navštívila Belanské Tatry kde skoro na každém domečku byly květiny.Nejvíc mně ale fascinuje Rakousko kde snad není domeček, na které by nebyly truhlíky s květinami.Sama mám na všech oknech svého domečku truhlíky s begoniemi, muškáty a fuchsiemi.

Též nostalgicky vzpomínám na naše nádraží nebo nádraží v nedalekých Zlatých Horách, ale i všechna ostatní, která zářila květinami.

Je pravda, že co se týče květinové výzdoby, tak i u nás už se leccos změnilo k lepšímu. Ale stejně, když jsme přejeli v noci hranice z Rakouska, poznala jsem i potmě, že už jsme doma. Pořád jsem tam u nich okouzlená a nechápu, jak je takový rozdíl možný.

Stejně jako Jana jsem byla zprvu ohromena z rakouských vesnic, plných květů. Ale máš, Květo, pravdu, že i v bývalé NDR byla hezky čistá a upravená nádraží i autobusové zastávky. Anonymita velkých měst dává příležitost vandalům všeho druhu a nikdo nemá potřebu se o společné veřejné prostory starat. Ukázkou toho je sídliště. Naše družstvo najalo na úpravu firmu, ale někde je prostranství před paneláky pěkná pustina.

I naše malé nádražíčko už ani nádražíčkem není. Pokladna/čekárna už dávno mimo provoz, jedinou lavičku si nejdříve odnesli mladí do křoví - už prý ani tam není (zřejmě se byla přesunuta do něčí zahrádky). Je jen otázkou času, kdy spadne venkovní stříška a budeme čekat v dešti i zimě na 1 motorový vagonek = naše "zpomalené Pendolino" !!

Když jsem před lety vyjela poprvé na západ, byla jsem ohromena spoustou květin v každé vesničce i hodně vysoko v horách. Tak se mi kdysi líbila naše nádraží. Malá i velká byla samá květina. Výpravčí se snažili, aby to jejich bylo co nejhezčí. Dnes smutno pohledět, jak se z kdysi milých malých nádraží stávají ruiny.