Pražské povstání urychlilo
konec druhé světové války

Článek se mi líbí, protože je historicky pravdivý, není upraven ani pro jednu nebo druhou stranu, jak se poslední dobou stává. Vzpomínka na padlé bojovníky patří všem, kteří své životy položili za osvobození Prahy a tím i celé naší vlasti.

Díky za informace p. Z. Pivcové

Jenže generála Vlasova a další vydali Sovětům Američané poté, co se jimi nechali zajmout. Já osobně Vlasovce neodsuzuji, že se nechali v zajateckých táborech naverbovat. Celkem jim ani nic jiného nezbylo. Projít německým zajetím byla zrada a smrt. Voják musel pouze padnout nebo zvítězit. Ostatně, nebyli jediní. V německé armádě byla i řada tzv. Hiwi - Hilfswillige, kteří vykonávali ve Wehrmachtu na území SSSR různé pomocné práce, mezi nimi i spousta žen. Celá ta situace, hlavně pak na Ukrajině a v pobaltských státech, se vyvinula jako důsledek sovětské předválečné hospodářské politiky vůči těm státům. Došlo to tak daleko, že tam byli němečtí vojáci opravdu vnímáni jako osvoboditelé. Vlasovci se v 90. letech hodně u nás zabýval dnes již dávno zemřelý pan Auský, který jim koncem války dělal tlumočníka, po listopadu se vrátil z Ameriky, od toho jsem se dověděla mnoho neznámého.

Děkuji redakci za objektivní článek o Pražském povstání a podílu Vlasovců na osvobození Prahy. O Vlasovcích se léta mlčelo, nebo se líčili v těch nejčernějších barvách. O jejich zapojení do povstání se mluvit nesmělo. Moji příbuzní bydleli tenkrát v Praze – Liboci, takže vše viděli na vlastní oči. U nás v rodině se o Vlasovcích otevřeně mluvilo, já jsem byla informována už od dětství, nesměla jsem ale o tom vyprávět ve škole. Ještě k Vlasovcům. Je pravda, a o tom se nikdo nepře, že byli na straně Německa. Podle mne to byly tragické figury a přiznám se, že jejich osudu lituji. Původně byli příslušníky Rudé armády, kteří padli do zajetí. Všichni víme, jak bleskově postupovala německá armáda v první fázi války, zajatých ruských vojáků tenkrát byly tisíce. Podmínky v zajateckých táborech si asi v dnešní době neumíme ani představit. Ve hře byla navíc nacionalistická otázka (ukrajinská) a protistalinistické nálady. A teď si představte, že do tábora přišli „agitátoři“, kteří slibovali spravedlivější uspořádání světa a různé ty věci, které se slibují, o lepších životních podmínkách nemluvím, to bylo asi až v poslední řadě. Navíc si ti zajatci uvědomovali, co by je čekalo po „osvobození“ Rudou armádou. Nedivím se, že se nechali naverbovat. Na jejich obranu ještě musím napsat, že se údajně neúčastnili přímých bojů. Na konci války se v nich asi pohnulo svědomí a šli na pomoc Praze. A to byl jejich tragický osud završen, místo vděku se jim ČNR odvděčila tím, že byli vydání Rudé armádě. Jak to s nimi dopadlo, to si můžeme domyslet.

V našem archivu je skutečně mnoho materiálů k povstání, něco existuje i v německé dokumentaci, třeba narychlo odesílané depeše gen. Pücklera, velitele SS v Praze, Skupině armád Střed, o měnící se situaci v Praze, posledních plánech na bombardování, včetně pověstného výroku: Celé to hnízdo musí hořet! A také výroky o Vlasovcích, kteří sice přišli do Prahy ještě před Rudou armádou, ale předtím byli až takřka do povstání na straně Němců. Pro ně bohužel, dokumenty jsou pravda.