Jen málokterý český seriál rozpoutal po listopadu 1989 tak vášnivé diskuse a vzbudil takovou vlnu rozhořčení jako 30 případů majora Zemana. Dílo režiséra Jiřího Sequense je totiž prodchnuté komunistickou ideologií a dodnes může sloužit jako názorná ukázka propagandy. Seriál, jehož první díl se na obrazovkách objevil 18. dubna 1975, ostatně vznikl k 30. výročí vzniku Sboru národní bezpečnosti. A příslušníci komunistické policie také měli velký vliv na psaní scénáře.
V úvodním dílu, nazvaném Smrt u jezera, se televizním divákům poprvé představil hlavní hrdina celé třicetidílné série, mladý člen SNB Jan Zeman. Zásadový příslušník v podání Vladimíra Brabce se během tří dekád z obyčejného policisty vypracoval až na eso pražské kriminálky, během kariéry se přitom potýkal nejen s obyčejnými zločinci, ale také politickými protivníky. Velký důraz kladli tvůrci seriálu zejména na události roku 1968, kterým věnovali dokonce tři díly.
V mnoha částech si scenáristé v čele se Sequensem (jemuž sekundoval nejen dramaturg Jiří Procházka, ale i pracovníci rozvědky či tiskového odboru federálního ministerstva vnitra) vyřizovali účty s ideovými nepřáteli komunistické strany. Častým terčem byla katolická církev, bývalí nacisté skrývající se před spravedlností v západním Německu či Jižní Americe nebo agenti tajných služeb, ohrožující poúnorové Československo. Opomenuti ovšem nezůstali ani představitelé alternativní kultury.
Dobré řemeslo, nebo ne?
Major Zeman má dodnes řadu fanoušků, kteří poukazují na jeho filmové kvality a zároveň se pokoušejí snižovat význam ideologického podbarvení seriálu. To ovšem bylo silné, účelové ohýbání dějin se dá nalézt nejen v dílech, kde hraje politika důležitou roli (Hon na lišku nebo Vrah se skrývá v poli), ale i tam, kde je námět na první pohled politiky prostý. Je tomu tak třeba i v legendární Studně, až hororově laděném příběhu vraždy v rodině, který ale obsahuje narážky odsuzující rok 1968.
Z pohledu dnešního diváka, ale také třeba i z pohledu člověka znalého československých filmových detektivek z 60. let a 70. let, přitom neobstojí ani často používané tvrzení o řemeslné kvalitě seriálu. Přes velké finanční prostředky totiž působí 30 případů majora Zemana občas až parodicky.
Ve 30 epizodách, jež pokrývají období let 1945 až 1973, ovšem nechybí ani i ty, které pověsti o slušné detektivce přeci jen dostojí – například Kvadratura ženy, inspirovaná vraždou z počátku 50. let. Původní idea chytaného seriálu počítala právě s tím, že v něm budou nejzajímavější a nejznámější poválečné kriminální případy. Nápad se ale začal měnit, z plánovaných deseti dílů bylo nejprve 13, poté 28 a nakonec 30, a navíc začala hrát velkou roli politika.
Překroucená historie
Seriál, jehož se ve finále ujal zkušený režisér vacátkovských Hříšných lidí města pražského Jiří Sequens, neservíroval divákům politické sdělení vždycky otevřeně. Mnohem častější byla totiž podprahová sdělení, často kombinující reálný předobraz s ideologickým zabarvením. Inspiraci skutečnými událostmi, ve scénáři ovšem překroucenými, lze snadno odhalit třeba v epizodě Strach (případ bratří Mašínů) nebo v Mimikrách (undergroundoví hudebníci kombinovaní s únosci letadla).
Právě kvůli ideologickému ovlivnění nebyl seriál po roce 1989 dlouho reprízován, Česká televize jej do programu zařadila až v roce 1999. Uvedení doplnila vysvětlujícími dokumenty a besedami, přesto ale sklidila kritiku od jednotlivců i organizací v čele s Konfederací politických vězňů. Pozdější reprízy – vesměs na komerčních televizích, naposled na TV Barrandov – už ale takovou pozornost nepřitáhly.
Major Zeman (hrdina se ale mohl jmenovat i Hurych, Herych či Horák) má také skalní fanoušky, kteří pořádají například setkání s herci. A objevily se dokonce úvahy o natočení pokračování seriálu, zatím ale zůstalo vždy jen u nápadu. Na druhou stranu vzniklo i několik kritických studií, nejznámější z nich je rozsáhlá kniha Daniela Růžičky nazvaná Major Zeman – propaganda nebo krimi? V ní je podrobně popsáno například pozadí vzniku seriálu nebo spory, které mezi sebou vedli jeho tvůrci.
Ostatně Vladimír Brabec, o jehož hereckých kvalitách není sporu, o podobně velkou filmovou roli už po revoluci nezavadil.