Proč se bojím zubařů

Proč se bojím zubařů

8. 2. 2015

Nechám vás chvíli hádat. Jednoduché rozluštění i pro příznivce hororových příběhů.

Prvnímu bolestivému ataku jsem byla vystavena v devíti letech. Osmička vlevo nahoře bolela již třetí den a maminka, zastánkyně spartánské výchovy, a to v pravém slova smyslu, nefoukala bebíčko, ale poslala mě k zubaři na druhý konec Brna. Dodnes si pamatuji dlouhý pochod kolem řeky, přechody, tramvaje a udiveného pana doktora nad tím, že pacientka přišla bez doprovodu. Bolelo to!

Neměla jsem kvalitní bílé zuby, kterými se až do pozdního věku pyšnila maminka, tak jsem si návštěv stomatologů užila mnohonásobně více, než vyšetření u všech ostatních specialistů. Některá posezení byla dokonce i úsměvná. Jedno z nich poznamenalo nejen mě, ale i ošetřující lékařku. Zastupovala kolegu v době jeho dovolené. Objasnila jsem, co mě trápí, a po prohlídce následoval verdikt: extrakce!!! 

Ani jsem nebyla zaskočená, naopak, vrtání by mě vyděsilo mnohem víc. Vrtačky nebyly vysokoobrátkové, chlazené vodním aerosolem, takže se zahřívaly a zákrok byl vždy dost bolestivý. Lokální anestezie v případech pouhého vrtání byla vždy lékařem striktně zamítnuta. V tomto případě jsem injekci dostala a po chvíli povídání byl zoubek pryč.

Mladá lékařka byla vstřícná a nabídla ošetření dalšího zubu. Můj dotaz, zda bude opět trhat, shovívavě objasnila, že budeme jen vrtat. Nepochopila jsem, co množné číslo skrývá, ale luxus ošetření dvou zubů na jedno posezení jsem si nenechala ujít a svolila. Zavřela jsem oči, uslyšela známý zvuk vrtačky, a vzápětí mě k smrti vyděsil zoufalý výkřik: „Sestro!!!“. Lékařka si navinula na vrtačku blond loknu a potřebovala vysvobodit. Dál jsme již štěstí nepokoušely.

S přibývajícími léty jsem několik zubů pozbyla. Dnes si každý hýčkám, chodím každého půl roku na preventivní prohlídky bez ohledu na to, zda to vyhovuje zubařce nebo zdravotní pojišťovně, a běda tomu, kdo mi bezdůvodně sáhne na zoubek!

Chodím pravidelně, ale vždy se strachem.

Můj příběh zuby
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
nina hor
Dobrý den to chápu, já měla to samé ted jsem ale zacala chodit na kliniku Dsmile, kde maji super pristup a zuby mi tam diky implantatum dali doporadku a ted jsem stastna a muzu se usmivat
Zdenka Jírová
Se zubaři bojuji celý život, většinou mají navrch oni.
Marie Magdalena Klosová
Ali,vím,co to je!Neulomila se,ale začala se viklat.Už před 15 lety!Je navíc velmi výrazná a já se ráda směju.Nedovedla jsem si sebe bez toho "velkého" zubu představit.Moje skvělá,již zde vzpomínaná doktorka,mi ji zachránila!Mám dlahu,ale "zubím se".
Alena Tollarová
Cha! Víte co to je, když se vám v práci za plného provozu při kousnutí do svačinky ulomí jednička nahoře? A Vaše zubařka je ještě k tomu na dovolené?
Jana Slavíková
O zážitcích na zubařském křesle bych mohla vyprávět horory. K tomuto příběhu mám jednu technickou poznámku: Opravdu jste v devíti letech měla prořezané osmičky? Obvykle rostou až v dospělosti.
Jana Šenbergerová
MM, tak o tu jsem přišla loni na stomatologické klinice za velmi dramatických okolností. Prý občas někomu třetí zub naroste. :-)
Marie Magdalena Klosová
Nově jsem bez 6 dole vpravo.Zub velký,kořeny hluboké.Ještěže mám skvělou doktorku.Jsou tam 3 stehy,zítra je jdu tahat.A třetí nenarostou a nenarostou.
Eva Mužíková
Také vzpomínám na ty vrtačku v letech mého mládí. Starý zubní lékař Peterka intenzitu vrtání ovládal šlapkou na jakémsi přístroji na zemi... au au au K zubaři jsem musela jezdit autobusem 20 km daleko, který jezdil tak třikrát denně. Ordinace byla ke všemu za městem ve staré vile v polích. Takže taková návštěva si vyžádal nejméně půl dne.. Z té doby mám bohužel několik velkých plomb, chodila jsem až to bylo opravdu nutné... Nyní jako Ty Jani, každého půl roku...
Zuzana Pivcová
O zubařích a obavách jsme psali nedávno v Otázce dne. Ale jsem na tom jako Vy a dělám vše pro to, abych si zuby ještě co nejvíc udržela.
Hana Rypáčková
Nijak se nebojím, ale když mě bolel zub a já se rozběhla přes park k zubaři s vypucovanou pusou, tak mě ta bolest přestávala a přestávala a v čekárně jsem se rozmýšlela odejít ...Ale byl tam kazík! Psychika je ďábel.Mám to i s kolenem, jak se rozhoupu k lékaři, připadám si, že zdržuji banalitou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.