Za druhé světové války vrátil Britům víru ve vítězství a spolu s dalšími spojeneckými politiky se zasloužil o porážku Německa. Sir Winston Churchill, dvojnásobný britský premiér z let 1940 až 1945 a 1951 až 1955, byl také spisovatelem, žurnalistou, vojákem i zákonodárcem. Muž komplikované povahy, milovník whisky a doutníků se zařadil k nejvýznamnějším státníkům 20. století. Od jeho úmrtí uplyne v sobotu 50 let.
"Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy," prohlásil Churchill 13. května 1940 ve svém legendárním projevu před sněmovnou poté, co se stal premiérem. "Budeme bránit náš ostrov za jakoukoli cenu, budeme bojovat na plážích, budeme bojovat na polích, ve městech i v kopcích, ale nikdy se nevzdáme," burcoval Churchill svůj lid v době, kdy nacistická invaze klepala na bílé doverské útesy a Londýn krvácel pod útoky německého letectva. I díky jeho odhodlání a řečnickým schopnostem se Británie vrátila do hry.
Když pak 8. května 1945 premiér v projevu prohlásil: "Je to vaše vítězství!", posluchači jej přerušili výkřiky: "Ne, pane, to je Vaše vítězství!" Muž, který byl v politice až do začátku druhé světové války považován spíš za arogantního politika se sklony k alkoholismu, si během pěti let definitivně získal místo v historii. Samorostlého Churchilla, jehož život byl naplněn vzestupy i pády, označili jeho krajané v rozsáhlém průzkumu v roce 2002 za největšího Brita všech dob.
Pestrá politická kariéra
Winston Leonard Spencer-Churchill se narodil 30. listopadu 1874 v rodině vévodů z Marlborough. Rodiče svému synovi neprokazovali žádnou zvláštní lásku. Winston ve škole nevynikal a po absolvování vojenské akademie narukoval ke kavalerii. Poprvé na sebe upozornil jako válečný korespondent, později zaujal jeho příběh z búrské války v jižní Africe, kde byl zajat a následně unikl. Právě díky knižnímu zpracování události vstoupil Churchill ve známost.
Svoji politickou kariéru zahájil v roce 1900, kdy jako konzervativní poslanec zasedl v parlamentu. Během několika desítek let ve sněmovně Churchill upoutával pozornost rozmanitými způsoby - odchodem k liberálům a následným návratem ke konzervativcům, poutí po ministerstvech (byl ministrem obchodu, vnitra, války, kolonií i financí), ideově se podílel na vývoji obrněného bojového vozidla (tanku) či ostrými slovními půtkami se svými oponenty.
Těsně po německém útoku na Polsko v září 1939 stanul Churchill podruhé v čele královského námořnictva a v květnu 1940 byl jmenován válečným předsedou vlády. Necelý rok po skončení vojenského konfliktu pak Churchill už varoval před komunistickým nebezpečím. Památné je jeho vystoupení z března 1946 v americkém Fultonu, kde hovořil o tom, že "od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč kontinentem spuštěna železná opona."
Knihy, obrazy a deprese
Krátce po konci války musel Churchill po prohraných volbách premiérský úřad opustit, aby se do něj v roce 1951 ještě jednou na čtyři roky vrátil. Jeho druhé funkční období bylo však již odleskem někdejší slávy. Expremiér, sužovaný zdravotními problémy, žil poté převážně na svém venkovském sídle v Chartwellu. Osudným se mu stal další záchvat mrtvice, po kterém politik 24. ledna 1965 v Londýně zemřel. Britové mu vzdali hold velkolepým státním pohřbem.
Churchill byl již od mládí plodným spisovatelem - psal díla autobiografická, historická i eseje. Po dokončení stěžejního šestisvazkového cyklu Druhá světová válka mu byla v roce 1953 udělena Nobelova cena za literaturu. K jeho koníčkům patřilo také malování, je autorem více než 500 obrazů, z nichž většina je v muzeích či v soukromých sbírkách. Čas u malířského stojanu mu údajně přinášel útěchu od návalů deprese, které říkal "černý pes".
Churchill, jehož celým životem provázela manželka Clementine, se kterou měl syna a čtyři dcery, patřil v roce 1938 k několika statečným politikům, kteří pozvedli svůj hlas proti mnichovské dohodě. Významnou měrou přispěl také k uznání Benešovy exilové vlády a poskytl jí v Británii útočiště. Loni dostal Churchill od českého prezidenta Miloše Zemana Řád bílého lva in memoriam. Nejvyšší české státní ocenění převzal politikův vnuk, britský poslanec Nicholas Soames.
