Můj zážitek roku: 
Dopis do nebe

Můj zážitek roku:
Dopis do nebe

4. 1. 2015

Můj milý bráško,

jaro minulého roku nebylo šťastné. Asi naposledy jsem prošla krajinu našeho dětství a tvůj les. Vykřičela jsem tam na všechny strany, že už se s tebou nesetkají. Řekla jsem to veverkám, srncům u lizu, zajícům u krmelce i bažantům u zásypu. Tvůj klobouček se sojčím pírkem jsem zavěsila na větev statné borovice, aby jsi tam ještě chvíli byl. Se mnou  budeš stále, protože zázraky přírody, které jsi mě učil pochopit, mi nedají zapomenout...

Moji mysl dlouho zaměstnával smutek. Dny se řadily v dešti, mlze i slunci. Pročítala jsem časopisy a našla reklamu na i60. Zvědavost je neskutečná! Moji mysl začala zaměstnávat. Tolik jsem potřebovala rozptýlení, trochu veselosti, těšení se na něco zvláštního. Měla jsem potřebu sdělit do éteru své zážitky, odhalit kus mého života. Začala jsem psát. Věřila jsem, cítila jsem to bytostně, že se svěřuji dobrým lidem. Vrstevníkům, kteří pochopí, kteří znají, kteří prožili. A nemýlila jsem se. Tolik krásných slov jsem si přečetla, taková účast a porozumění! Tolik fotografií, nápadů, rad a poučení! Tolik přátel. Je vůbec možné, že ten web spravují mladí lidé? To poznání je mým velkým překvapením.

...Každý rok, když přiletí rehkové, postaví se reheček na zídku terasy a čeká, až ho zpozoruji. Vítám ho s radostí, protože vím, že zůstane v mé zahrádce. A představ si, bráško, co jsem zažila. Víš jak máme v zahradě tu starou hrušeň, prababička mých dětí říkávala: "Ta hruška byla už stará, když já jsem byla ještě mladá". Roste šikmo, jak se táhne za světlem, její kůra je zbrázděná, korunu má hustou. Není divu, že si v ní kosice udělala hnízdo.

Celé léto mám okna dokořán a slyším vše, co se v zahrádce děje, často totiž spustí kosové křik,  když je nablízku kočka. To okamžitě vystartuji a jdu zachraňovat. Sousedů kocour  Bohouš, ten co mi kadí do pažitky, si zahrádku velmi oblíbil a vypudil by vše živé. Nemá mne rád a já mám na něj spadeno! Křik kosů se nedal přeslechnout. Poletovali nad hrušní, sedali si pod ní a zase létali nad celou zahrádkou. Křik byl ostrý a snad se přidali všichni kosi v ulici. Běžela jsem okamžitě ven. Kosi poskakovali na zídce a dávali najevo zděšení. Seběhla jsem točité schody. Kosové se neuklidnili. Prohledala  jsem porosty, nikde nic. Vracela jsem se po schodech na terasu. V tom přiletěla kosice k mým nohám a popolétala po schodech za mnou. Chudinka, tak naléhavě prosila o pomoc.

Zůstala jsem stát na plošince schodů a zahrádku pozorovala. Pak jsem si všimla. Na větvi hrušně byl připlácnutý Bohouš. Jeho mourovatá srst splývala s barvou větve. Koutkem oka mne merčil, nepohnul se mu ani chloupek. "Jedeš! Ty lumpe jeden!" Hnala jsem kocoura ze zahrady. Vyrazil dlouhým skokem jak šipka a zmizel za zdí. Kosice okamžitě kontrolovala hnízdo, kos se na mne vděčně díval ze zdi. V zahrádce nastal klid. Bráško, byl to zážitek roku. Moudrá příroda. A tys jí tolik rozuměl!  

 

Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde.

 

                                        

Zážitek roku 2014
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Moc hezky napsáno, mám s kosy podobné zážitky z chalupy. Kosice si pro mne létala až do chodby, abych vyhnala kočku.
Eva Krausová
Lidmilo, jakobyste prožívala a mluvila za mne. Ztratila jsem všechny z rodiny a všechny náhle a tragicky, naposledy maminku, která mi neskutečně chybí. Zůstala ale v mém srdíčku a vzpomínkách, povídám si s ní, ať už doma u jejich fotografií, či v přírodě nebo pomocí sýkorek, které jsme společně krmily a já v tom pokračuji. Večer někdy pozoruji hvězdy a ptám se, která je ta maminky. V zimě, když se z nebe sypal sníh, ptala jsem se, které z vloček jsou těmi mými z rodiny, co mi navždy odešli a v podobě vloček se přišli na skok podívat... Smutek zatím neodešel, zůstává v mém srdíčku a na duši, ale i mě pomáhá právě příroda, má fenka Meginka u útulku, ale i tyto stránky a Vaše články. Děkuji za ně. Eva
VANDA Blaškovič
Dojemně krásno smutné....
Marie Magdalena Klosová
Milá Lidmilko,nádherný příběh svědčící o krásném sourozeneckém vztahu a o Tvé láskyplné duši.Chytil mě za srdíčko,jak to ostatně Tvé příběhy umí.Veselé i vážné,ale vždy plné naděje a optimismu.Díky.mm
Marie Foltýnová
Moc pěkná vzpomínka na bratra.Říká se že sdělená bolest je poloviční bolest a je to tak.
Libuše Křapová
Pěkná a citlivá vzpomínka na bratra. Příroda je moudrá a my si jí tak málo vážíme. Můj bratr zemřel už před deseti lety, kdyby ještě byl, myslím, že spousta věcí v mém okolí by se vyvíjela jinak a líp.
Miluše Převrátilová
Krásný dopis citlivě a s láskou napsaný, vehnal mi slzy do očí ...
Růžena Antlová
moc pěkné a dojemné
Hana Rypáčková
Z bolesti se nemusíme jen vyplakat, můžeme se vypsat...Krásné.
Eva Mužíková
Lidmilo, přečtení tvého článku ve mně nechalo takové zvláštní pocity. Na jedné straně pocit smutku, na druhé straně nádherný pocit z citlivého vylíčení " kosího příběhu. . Díky

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?