Můj nejsilnější zážitek roku:
Operace a záchrana kocourka

Můj nejsilnější zážitek roku:
Operace a záchrana kocourka

19. 12. 2014

Je vlahý srpnový podvečer, jdu na zahrádku zalít růže. Přes den vedra, zem rozpukaná, kytičky touží po vodě. Sedám  si na lavičku, hrnek kafíčka s sebou, koukám na nádherný západ slunce, rovnám si myšlenky, co zítra udělám. Sedím, rozjímám, srkám kávu, zapomínám na zálivku, neb mne zaujaly podivné zvuky.

Co to je? Snad ne kočičí mňoukání, ale je tak slabounké, že se zvedám a jdu za zvukem. Můj černý kočičí Ital jde se mnou. Přicházím k domu, ke sklepním okénkům, zastavuji se právě u toho svého. Nemýlím se, mňoukání, nářek jde z mého sklepa. Obíhám dům a již jsem dole, odemykám sklep a srdce se mi zastavilo. Na betonové podlaze leží balíček ! Rezatý balíček omotaný izolepou a naříká!

Oblepené pacičky, obmotané zadní nohy, bříško, oči, uši, jenom ta naříkají tlamička a nos byli volné. Ujelo mi několik sprostých výrazů, protože toto může udělat pouze zmetek, nevážící si ničeho živého. Rázem jsem zapomněla na kafe, zahradu, růže, zeleninu a nesla to nebohé stvoření domů. Sundávala jsem z něho izolepu a plakala nad ním. Kocourek byl tak malinký, ještě se mu chvěly nožičky, vešel se do dlaně, potřeboval mámu. Byl tak hubený, kostičky potažené kůží.

Začali jsme bojovat o život. Dostal najíst, napít , pelíšek a černý kocour TIM, jej vzal za vlastního. První hovínka byla hromádka vlasových nudlí, takže odčervení od škrkavek. Den po dni se vzpamatovával a vyrůstal z něho nádherný kocourek. Od svého velkého kamaráda se učil, stále za ním chodil jak stín.

Léta plynula, Pišta dospěl, dosáhl věku 8 let. Odstěhovali jsme se všichni na chalupu. To byl ráj ! V sousedství statek, myši běhaly všude a kocani měli zábavu.

Timík, jeho pečovatel, dovezený z Italie, byl taková „ fajnovka“. Myš zakousl, ale nikdy ji nepozřel. Ale Pišta – přišel na to, jak chutná čerstvé maso a tak myšky baštil, chrupal kostičky až mi z toho bylo občas nevolno. A pak se to stalo!

Začátkem ledna 2014 milý kocour začal zvracet. To se stává, ale když to bylo opakovaně, jeli jsme na veterinu. Padlo podezření na otrávenou myš. Dostal protijedové injekce v domnění, že vše bude dobré. Ale kdepak, přidalo se k tomu kulhání, takže další injekce a po týdnu se stav zdál stabilizovaný. Ale opět přišlo zvracení, kulhání, nadměrné pití vody, a tak jsme léčili antibiotiky, to již byl konec března. Pišta soustavně zvracel nestrávené granule.

Rozhodla jsem se změnit doktora, jeli jsme na vyšetření na  luxusní kliniku do krajského města. Diagnóza zněla – zánět žaludku, ucpané tlusté střevo, pokračovat v dosavadní léčbě, udělat lehký klystýr. Ano, klystýry se udělaly, výsledky žádné, kocour strádal…

Opětovně jiná klinika, rentgeny, rozbor krve, opětovně diagnóza stejná! Co s tím? Pištu si nechali na klinice, na kapačkách zavodnit, aby se vykadil. Změnili antibiotika, neb měl 40 horečky a oxymykoin nezabíral. Pátý den mi volá veterinář, že kocour vykadil bobek, ale nejí, strádá, ať ho vezmu domů.

Dobře, šel domů ale byl smutný a nejedl, pouze pil. A pak to začalo! Ve 2 ráno, už zvracel i vodu, nic nemohl pozřít. Volám na kliniku, že je to zlé. To již bylo 5.4 . a třetí měsíc léčení. Doktor zavelel, okamžitě přijet, nevyndávat z přenosky, musí se to říznout!

Lidé milí, vy,  kteří máte zvířátka jako členy rodiny, tušíte, jak mi bylo. Prý si mám zavolat kolem poledne. Volám – nic, prý ve 14 hodin, neb je ještě pod narkózou. Nevydržela jsem a jela do Holic na kliniku, kde dělali operaci. Těžko někdo uhádnete, co z něho vyndali. Tasemnici! Tasemnici, kterou doktoři naložili do lihu jako výukový materiál pro studenty. Neuvěřitelně velká tasemnice, jakou mívají prasata!

Myš je mezihostitel tasemnice a to jsme každé 3 měsíce odčervovali. Prostě někdy se nedaří. Vše dobře dopadlo, no a když se smůla lepí na paty, tak se to musí nějak završit, že? Po vyndání stehů, v druhé polovině dubna, se mu do rány zakouslo klíště. Jak jinak, než že bylo infikované. Pišta měl břicho celé rudé, takže další antibiotika na borely.

A to je konec příběhu mého kocourka, který od narození nemá lehký život a o to více ho mám ráda. Snad již bude všem trápením konec a bude mít pěkné stáří, neboť se přehupuje do druhé poloviny svého kočičího života. Přeji vám všem, kteří máte své zvířecí kamarády, aby vás nikdy nic podobného nepotkalo.

Mějte šťastný Nový rok 2015, hodně zdraví a lásky všem.

 

Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde.

 



Můj příběh Zážitek roku 2014
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Karumníková
Děkuji za přečtení článku a vaše názory. Jsem moc ráda, že nás je hodně, kdo milujeme čtyřnohé kamarády. Mně ta léčba vyšla na 15 000,- ale není mi líto peněz, raději se sama uskromním. Nyní je akce pro opuštěné kočičky, jmenuje se " strom splněných kočičích přání". Když na stránkách vidím ty krásné kočičky, čtu jejich dobré i smutné příběhy, je mi jich moc líto. Přispěla jsem malou částkou kocourkovi Flíčkovi z útulku SOS-Choceň. A když si stránky prohlížím, tak vidím kolik je mezi námi dobrých lidí, kteří se snaží zvířátkům v nouzi pomoci. Přeji krásné vánoce a hodně radostí s micíky i pejsky.
Soňa Prachfeldová
Dobře to dopadlo díky Vám. Také jsme loni zachránili polomrtvého kocourka v lese, vyzáblého divokého, trvalo dlouho než se vzpamatoval. Před lidmi se schovává, je fixován jen na nás, nehne se od domu, aut se strašně bojí, jen mých dvou boxerů se nebojí a to jsem se bála o něho, už je s námi rok a je to uličník.
Marcela Zvadová
Krásný článek od hodného člověka. Denně vidím na FB týrané pejsky i kočičky. Nechápu, jak lidská bytost může zvířátkům ubližovat.
Lidmila Nejedlá
Vážená paní, máte srdce veliké a na pravém místě. Vás musí mít každý rád.
Zdenka Jírová
To je strašné, já to četla jako horor. Co někteří "lidé" vymyslí, aby se zbavili zvířátka, je neuvěřitelné. Hlavně, že to dobře dopadlo moc jsem si oddechla. Já si beru kočky z útulku a také jsem musela řešit různé nemoci u veterináře.Teď už kočky léčí, dřív většinou hned nemocnou kočku uspali.
Eva Mužíková
Krutosti páchané na bezbranných tvorech jsou jedny z nejhorších... Měla jsem šedivou mourku, která, i když jsem žila na vsi, rodila vždy doma v obýváku... Byla na rodinu tak fixovaná, že vyžadovala u porodu nejen moji přítomnost, ale i asistenci jezevčice Barunky. / mám fotky, sleduje porod (/ nekvalitní ofocená v galerii - zimní radovánky/ .Při jednom porodu, když již byla tři koťata na světě, jsem odešla ven a vrátila se asi za hodinu. Číča čekala u dveří a mňoukala, v pelíšku jen ty tři koťata. To si snad děláš ze mne legraci, vždy jich máš nejméně pět!!! Nic, konec porodu. Druhý den dopoledne jsem jí prohmatala a ucítila ještě další . Tak hajdy na veterinu, kde zjistili, že tam opravdu jsou. Bylo mi vysvětleno, že to byl pro ní psychický blok, když jsem odešla a porod zastavila.. OPRAVDU to bylo tak. Následoval císařský řez a dvě mrtvolky byly venku.... Příroda je nevyzpytatelná..
Růžena Antlová
říkali mi kočičí máma vychovala jsem za život pár koček a kocourů ,pak jsme se přestěhovali do domečku blízko vlakového nádraží a moji dva kocouři skončili postupně oba pod vlakem .Od té doby i když mám kočičky strašně ráda jsem si domů už žádnou nevzala . Kočičí lásku mi nahrazují mí dva pejsci. Pěkný příběh o lásce k 4nohým přátelům.
Libuše Křapová
Měla jsem kocourka Filipa. Svého času to byl jediný živý tvor tady se mnou v domě. (Kuny na půdě nepočítám.) Jako kotě mi sedával za krkem, předl a uklidňoval mne, když jsem byla nešťastná. Vždycky to vycítil, vylezl opravdu na krk a tulil se ke mně o to víc. Pak onemocněl, taky jsem nelitovala peněz, abych mu pomohla. Chtěla jsem mu vrátit tu jeho někdejší péči. Bohužel byl nemocný stále častěji a víc, zemřel mi v jeho třech letech. Už dávno nejsem sama, máme psa, tři kočky, ale na Filípka nemůžu zapomenout
Hana Rypáčková
Dcera také zachraňovala kočku Šmoulinku.V bouřce /zřejmě/ vběhla pod vlak, hřmění a hluk vlaku nerozlišila a doplazila se domů po dvoudenním hledáním rodinou.Doktor ji odoperoval a nedával šanci. Dcera si vzala volno, a desinfikovala, držela ji v klidu, dávala léky a dostala se z toho.S amputovanou přední nohou se naučila běhat po třech,hraje si ,je přítulnější.Žije plnohodnotný život.Kocour Šimon ji hlídá, pomáhá -je to dojemné je pozorovat.
Zuzana Pivcová
Zvláštní, myslela jsem, že napíšu o seniorce kočce Nadě, která v létě absolvovala infuze, protože jí selhávaly ledviny. Zatím ji dietou a prostředkem Renavast pořád držíme v celkem přijatelném stavu. Mám ráda kočky a lidi, kteří věnují kočkám péči!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.