Vracím se zas moje lásko k tobě,
ty jediný mě umíš utěšit,
pouta mají naše duše obě,
bez sebe nemůžeme nikdy žít.
Ty na mne čekáš celé hodiny,
připravíš pro mne nejsladší slova,
není na celém světě jediný,
který by miloval tak znova.
Schoulena u tebe si pak hraji,
svou duši zmatenou ti předkládám,
jsem hluboké rokle na okraji,
přejdu - nepřejdu, marně uhádám.
Když přejdu, zabouří a bude klid,
tak tě lásko opatrně hladím,
když nepřejdu, pak nebudu nic mít,
biju tě a zas se s tebou vadím.
Tvé nářky až k nebesům doletí,
přece jen ty mi vždycky rozumíš,
jsi pro mě schopen každé oběti
a svými töny vždy mě uzdravíš.